Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít kočku. Vždycky jsme měli psa a ne jednoho. Morčata, papoušky, želvy, křečky, myši, strašilky, rybičky, potkany, ale kočku? Až jednou...
Byli jsme na zahrádce. Krásné podzimní počasí nás vyhnalo na procházku a skončili jsme na zahradě. Všude to vonělo spadaným listím, sluníčko prosvítalo barevnými praporky. Bylo báječně. Měli jsme na stole kávu a na talířku mlsku a tu se přiloudalo malé kotě a za ním druhé. Krásná chlupatá (ne, že by byla nahatá, ale měla delší srst, než obvyklá koťata).
Jedno bylo černhé a jedno, i když byl podzim, bylo tříbarevné - májové. Samozřejmě, že jsme je hned nakrmili. Nenecháme je přece hladové. A vlastně by ani už nemusela tak trpět. Při odchodu mi srdce bušilo až v krku, žaludek mě bolel. Možná to bylo taky tím, že mi na žaludek tlačilo to barevné kotě, které jsem měla schované pod bundou.
Hned jsme jeli s manželem zajistit byteček pro to naše mimi. Vytvořili jsme ho v krabici. Velké, prostorné avšak měkce vystlané. Celou cestu plakalo. Bylo mi jí líto, ale i od sousedů jsem věděla, že mámu nemají. Že se tam potulovala sama. Plakalo, protože se jí stýskalo po sourozenci a měli jsme si vzít i to druhé.
Na jaře, až roztál sníh, jsme je našli zmrzlé, v tom stáří, ve kterém jsme našli to naše. Takže tam muselo spadnout pár dní po tom co jsme odešli ze zahrady a nasněžilo. Ale doma? Naše Bublina, tak jsme ji pojmenovali proto, že se při hrách a když byla rozrušená, nafoukla jako bublina a naježila, byla ve svém živlu. Hrála si a prozkoumávala nové prostředí, ale strašně smrděla a byla hodně špinavá.
První šok ji tedy čekal v umyvadle. Krásně nás poškrábala. Za týden se koupala znovu. Dostala průjem z toho, že začala pravidelně jíst. Opět jsme byli poškrábaní. Teď už jsou Bublině 4 roky a jsem ráda, že jsem si ji vzala. I když mi někdy pije krev, ale je to naše "dítě". Jen je škoda, že jsme nezachránili i to druhé. Teď přemýšlíme, že si pořídímě druhou kočku. Tak uvidíme.
Autor: Tyrso