Bobíček byl "pouliční směs", ale velice milý společník a dobrý hlídač. Na vsi nebyly tehdy tak přísné vyhlášky a tak ani nikomu nevadilo, když "oříškové" běhali po návsi. Vždy si oběhl svůj rajón a vrátil se domů. Měl ve vsi už několik svých potomků, musel na ně přece dohlédnout!

Jezdila jsem učit do školy na kole a teprve na dvoře školy jsem zjistila, že mě doprovázel Bobík. Nedal se odehnat a aby náhodou nedošlo k maléru, protože děti se teprve scházely, zavřela jsem ho do uhelny na dvoře, jen tak na závoru bez petlice, otevřít to šlo ztěžka. Hned po první vyučovací hodině jsem ho běžela vysvobodit, ale ten si byl asi už doma stěžovat babičce, cože se mu stalo.

Jinou příhodu s ním zažil můj manžel. Jezdil do práce do města na kole, u nás v Polabí skoro pravidlo. Asi 4 km od vsi na něj protijedoucí řidiči blikali i troubili, myslel si však, že ho někdo známý zdraví, takže jen zamával. V jednu chvíli, kdy zdolával nadjezd, seskočil s kola, ohlédl se......a uviděl Bobíka ! Domluvil mu a on spořádaně, při kraji silnice odbíhal zase k domovu. Jenže zdání klame! Běžel jen na kraj vsi a tam čekal na páníčka, až pojede domů. Jak ho z dálky zahlédl, vydal se před ním prostředkem silnice, i autobusu se uhnul až na zatroubení a takto běžel, aby byl doma první!

Dožil u nás, už jsme si mysleli, že si do důchodu žádného pejska nepořídíme. Jednou přijeli naši mladí gratulovat dědovi a přivezli mimo jiné i malý košík - se štěňátkem vlčáka. Druhá babička se o něj v bytě starala, aby to vyšlo na ty narozeniny. Děda se trochu durdil, že je to velké plemeno, ale na dvoře je místa dost, i boudy 2 velikostí jsme měli. Dnes na něj nedá dopustit! S posloucháním je Rexík na štíru, za vůdce smečky si vybral syna, toho poslechne na slovo . Nás s dědou poslechne jen, když vidí svůj kbelíček s baštou. Však jsme se těch granulí i masa pro něj něco navozili!


Autor: Pateta

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10