Opice je ráda,
že má kamaráda.
Hrají si na rodinu,
mají na to hodinu.
Pak se houpou na laně
nebo blbnou ve vaně,
zpívají si písničky,
i když neznají notičky.
Místo smutku jenom smích,
není to přec žádný hřích.
Pak si vezmou banány
od princezny Dajány
a když se pak sešeří,
nejdou ani k večeři.
Bříška je pak z toho bolí,
maminka se na ně zlobí,
že ji nikdy neposlechnou,
tak ať si prý raděj lehnou.
Jen co lehnou,
ihned usnou.


Psát básničky mě velice baví, protože u nich vždy improvizuji a rozvíjím svou fantazii. Nejraději píšu básničky na nějaké téma a proto jsem také napsala tuhle básničku na téme zoo. Nejlepší jsou opičky a proto jsem o nich napsala tuhle básničku. Část této básničky jsem složila už když jsem byla malá a bylo mi asi teprve deset let. Jako malá jsem vymyslela spoustu básniček,ale bohužel si je už nepamatuji, tak jsem vám tu napsala alespoň tuhle. Třeba se u ní zasmějete a pobavíte jako já, když jsem ji psala.

Autor: Lin93