Těžký život veterináře

Když jsem zas přišel do brněnské ZOO,

křikl jsem jako vždy: Ó, ó, ó!

Jak mám vyběhnout na tenhle kopec,

radši bych vlezl doma na pec.

Jeďte vláčkem, radí lidi.

Jenže já nejsem žádný -midi-!

Z jednoho metru plus devadesátpět 

dívám se na ten krásný zvířecí svět.

Nejraděj koukám na žirafy,

za slony musím do Prahy.

Už jsem byl také v Africe,

tam se mi líbilo nejvíce.

ZOO, safari, divočina -

to je má vášeň, rodina!

Jsem totiž lékař zvířecích duší,

každý, kdo potká mě, ihned to tuší!

Krk jako žirafa, těžký krok slona,

ke štěstí schází mi pouze Ona.

Ona Vyvolená, lepá žena,

malá či velká, princezna či Xena!

Třeba ji potkám v brněnské ZOO

a budu křičet: Ó, ó, ó!

Ó, ta je krásná, krásná jsou i její "žebra"!

Takovou chci, hotová zebra!

Ale copak, je jich tu více,

prý to jsou holky z vazební věznice!

Utíkám rychle z kopce dolů,

do háje - zas mám smůlu!

Doma mě čeká pes, kočka a pták,

zůstal jsem zase sám a dobře mi tak!

 

 

 

 

Autor: Požina