Piškot - celý jeho život

Když jsem chtěla jako malá koťátko, tak se nemohlo sehnat. Ale můj táta měl známého, který měl dcerku a té se zrovna před třemi dny narodila koťátka. Tak jsme se poznaly, byly jsme kámošky a když se na ně šli máma a táta podívat, slitovali se a řekli, že můžu mít koťátko.

Takhle se tedy dostal do rodiny kocourek. Nevěděli jsme, jaké mu máme dát jméno, ale později se zjistilo, že kocourek, kterého jsem měla už předtím, udělal právě tahle koťátka, tak jsem koťátko pojmenovala po něm, takže se jmenoval Piškot. Když jsem plakala, že mně umřel jeho táta Piškot, tak za mnou vždycky Piškot přiběhnul, dával mně pusinky a utěšoval mě. Od té doby ho mám děsně ráda a je to můj miláček, říkám mu král.

Když už byl u nás doma, tak jsem ho vzala do mého pokojíčku a on tam všechno hned začal prozkoumávat a zdálo se, že je šťastný, tak jsem mu dala hned jeho dva pelíšky, které jsem měla pro něj připravené, také jsem mu dala hned napapat, dostal kapsičku a začal vrnět. Snažila jsem se ho hned něco učit, ale jak byl malinký, tak nic nezvládal. Nechala jsem ho tedy dva měsíce, aby už měl na výcvik sílu.

Po těch dvou měsících jsem ho začala už trénovat. Nešlo mu hlavně sedni, ale packy na obě strany dal v pohodě a lehni, to mu šlo jak po másle. Pak jsem s ním šla poprvé ven na vodítku. Vím, že se to zdá hrozivé, ale není to tak. Jako první šel zkusit řeku, ta byla studená, tak hned vylezl a utřel se samozřejmě do mě, já byla celá promáchaná a špinavá.

Pak když jsme oba oschli, tak jsme dokončili procházku, takže už uměl i chůzi na vodítku, ale chvílemi pořád zdrhá. Teď už umí skoro všechno, i to, co umí psi. Umí dokonce už i sedni, ale místo haf, když mu řeknu mňoukni, tak doopravdy mňoukne nebo řeknu dej pusu a on se rozběhne a dá pusu. Je to roztomilé a je to příběh Piškota, který pochází z HK a narodil se v roce 2011 přesně na Velikonoce v dubnu:).

Autor:Bublinaa