Kocour pro štěstí

Byl konec starého roku a blížil se nový. Marně jsem přemýšlela, jak trávit Silvestra. Jestli s kamarádkami nebo s rodiči. Nakonec rodiče odjeli na chatu a já zůstala doma s kocourem. Bylo rozhodnuto. Ani se mi nechtělo ven a tak jsme se domluvili, že přijdou kamarádky k nám a oslavíme Silvestra u nás doma. Byla jsem ráda s kocourem o samotě a vždy si s ním hrála. Mazlila jsem se s ním a hladila jeho hebkou srst.

Bylo poledne a já uklízela a chystala občerstvení. Kocour se velebil na okně, které bylo trochu pootevřené. Když jsem měla vše hotové, šla jsem do ložnice a přemýšlela jsem, co na sebe. Oblékla jsem se a vrátila zpět do obýváku.
 Jaké bylo ale moje zděšení, když jsem se podívala směrem k oknu. Okno bylo prázdné a kocour nikde. Co teď? Vyletěla jsem z bytu a šla ho hledat.
Po cestě ze schodů jsem se srazila s nějakým klukem. Neměla jsem čas se mu omluvit. Moc jsem ho nevnímala, protože jsem měla strach o kocoura. Asi po hodině jsem ho našla a já si vydechla.

Vždyť je to můj mazlíček a co bych  bez něho dělala? Kluka jsem ještě v té době neměla. Když jsem se vracela, na schodech u mého bytu seděl ten kluk, se kterým jsem se srazila. "Koho hledáš?" zeptala jsem se a on mi řekl mé jméno. Vysvětlil mi, že ho posílají mé kamarádky, a ať mi dělá společnost, než přijdou.

Byl to bratranec jedné z nich. Měla jsem celkem výčitky, nejenom, že jsem se mu neomluvila, ale že čekal hodinu, než přijdu. Pozvala jsem ho dál a udělala kávu. Dobře jsme si začali rozumět. Řekl mi o sobě hodně věcí. Byl sympatický a pohledný. Nevím, co jsem cítila, ale najednou jsem vstala. A jak se tak na mě díval těma jeho modrýma očima, tak jsem ho políbila. Polibek mi vrátil a my se začali líbat. Bylo to sladké a příjemné. Věděla jsem, že nikoho nemá a možná proto jsem sebrala tu odvahu ho políbit.

Zazvonil zvonek u dveří. Přišly holky a asi musely něco tušit. Oba jsme se smáli a červenali. Strávili jsme všichni opravdu pěkný večer a Silvestra oslavili, jak se patří. Nad ránem jsem holky vyprovodila ke dveřím, ale on zůstal. Jmenoval se Pavel. Vím, co jsme chtěli oba dva. Zůstat spolu sami a milovat se. A opravdu. Jeho polibky a doteky byly jemné a něžné. Milovali jsme se a já poprvé ucítila, že Petr je ten pravý.

Bylo to všechno upřímné. Ten den  pro mě hodně změnil. Už jsem nebyla sama a s Pavlem jsme spolu zažívali samé krásné věci. Začal za mnou docházet čím dál častěji a nakonec se ke mně nastěhoval. Asi po roce jsme se vzali.

A co kocour? I když se nám  zase mnohokrát ztratil, nahradily ho časem dvě naše děti.

"Děkuji Ti, kocoure, za štěstí!"