Mládě sněžného levharta

Radostnou událost a zároveň velký chovatelský úspěch zaznamenali chovatelé v pavilonu šelem ústecké zoo druhou květnovou neděli letošního roku (8. 5. 2011). Narodilo se očekávané mládě irbise, velké kočkovité šelmy známé také pod názvem levhart sněžný.

Díky kamerám instalovaným do porodní boudy mohli chovatelé od prvního dne sledovat, jak se osmiletá samice Nima o své mládě stará. Potvrdila se jejich očekávání, že Nima je naprosto pohodová matka, která péči o svého druhorozeného potomka zvládá zcela bez problémů. Otec mláděte, stejně starý samec Salwin, byl z důvodů bezpečnosti oddělen.

Po pěti dnech proběhla první veterinární kontrola mláděte, bylo zjištěno pohlaví a mládě bylo zváženo – jedná se o samečka o hmotnosti 1 kg. Nyní, po necelých dvou týdnech, bylo umožněno sledování mláděte i návštěvníkům zoo, protože kamera, která monitoruje průběh odchovu, byla propojena s obrazovkou umístěnou v návštěvnické hale pavilonu šelem. Zde je možné sledovat unikátní záběry tohoto vzácného odchovu, který opět zvýšil prestiž ústecké zoologické zahrady.

Zoo začala chovat irbise ve své historické premiéře v roce 2006. Tehdejší pár tvořila samice Nima a samec Makan, avšak vzhledem k nezkušenosti obou mladých zvířat k odchovu nedošlo. Po dohodě s jihlavskou zoo došlo v prosinci roku 2008 k výměně samců a tato volba se ukázala být úspěšnou, neboť 1. června 2009 se narodilo první mládě v historii ústecké zoo – samička Nima. Ta ve věku 15ti měsíců odcestovala na doporučení koordinátora Evropského chovného programu do Zoo Dudley v Anglii. V Evropě je levhart sněžný chován přibližně v 80ti institucích v počtu 200 kusů. Mláďata se za posledních 12 měsíců narodila ve 12ti institucích (zdroj: www.isis.org).
Irbisi jsou zapsáni v Mezinárodní knize ohrožených druhů v kategorii endangered (= ohrožený).

Jejich počty ve volné přírodě mají klesající tendenci a odhadují se na 4.000 – 6.500 jedinců (zdroj: www.iucnredlist.org). Jejich domovinou jsou vysokohorské oblasti Altaje, Ťan-Šanu, Pamíru, Tibetu a vysoko položených oblastí v Mongolsku. Díky malé úživnosti terénu je hustota jejich populace velmi nízká, neboť každý jedinec potřebuje pro svou obživu obrovské teritorium, na kterém se jeho nejčastější kořistí stávají horské kozy a ovce, ale i daleko menší obratlovci.

V letních měsících se zvířata pohybují převážně na loukách, kde číhají na svou kořist, a to v nadmořské výšce od 2.000 do 6.000 metrů. V zimních měsících následují stáda býložravců až pod hranici lesa. V závislosti na zeměpisné šířce a nadmořské výšce probíhá od ledna do března u irbisů říje. Samice rodí v době od dubna do července jedno až pět mláďat, nejčastěji však dvě až tři.

Mláďata se rodí slepá, oči otevírají kolem desátého dne. Po měsíci života začínají přijímat kromě mateřského mléka i masitou stravu. Kojit přestává samice přibližně po šesti měsících, o mláďata se však stará až do konce prvního roku jejich života.