Návštěvníci ZOO Liberec mohou ode dneška po dlouhých 10 letech vidět v expozicích supy. Ošetřovatelé se totiž rozhodli, že dva druhy – supy hnědé (Aegypius monachus) a supy mrchožravé (Neophron percnopterus), které jsme dosud chovali v zázemí, přemístí do velkých voliér v dolní části zahrady. Zoo tak návštěvníkům může konečně představit mimořádně zajímavé opeřence, kteří dotvářejí už tak jedinečnou kolekci dravců.

Jde přitom o největší supy Evropy (hnědí) a zároveň i nejmenší (mrchožraví). Supy hnědé přivezla zoo v roce 2008 z pražské zoo, supy masožravé letos ze dvou různých chovů. Poslední sup (hnědý) přitom opustil libereckou zoo v červenci 2000. Zatímco pár supů mrchožravých tvoří mladičký samec se samicí (oba * 2009), pár supů hnědých je složen z 11 letého samce a o 7 let starší samice.

Sup hnědý
Obývá horská pásma až do výšky 4000 metrů nad mořem v oblasti střední Asie a Pyrenejského poloostrova. Zalétá ale i do střední Evropy. Parametry: až 115 centimetrů délky, až 285 centimetrů v rozpětí křídel a až 12 kilogramů hmotnosti. Zbarvení je čistě hnědé, kořen zobáku je ale namodralý. Supi hnědí hnízdí na stromech, výjimečně na skalách. Samice snáší jedno vejce, které oba jedinci střídavě zahřívají 52 až 55 dní. Supi jsou mrchožrouty, občas loví malé obratlovce. V zoologických zahradách se živí mršinami s kostmi. Je zapojen do Evropského záchovného programu (EEP) a také programu reintrodukce, tedy návratu mláďat do volné přírody.

Sup mrchožravý
Vyskytuje se především v severní Africe, jižní Evropě a Malé Asii. Preferuje otevřenou krajinu, holé horské svahy či říční údolí sevřená skalami v blízkosti lidských sídlišť. V České republice bývá zastižen zcela vzácně. V jižní Evropě je to převážně tažný pták, zimující v Africe jižně od Sahary.

Požírá menší mršiny, ale někdy dá přednost i ulovené potravě (kobylky, menší hlodavci). Patří k několika známým druhům živočichů, kteří při získávání obživy využívají nástroje - konkrétně bylo zaznamenáno rozbíjení pštrosích vajec kamenem, pouštěným ze zobáku.

Hnízdí většinou v koloniích. Páry žijí v dlouhodobém svazku a používají ke hnízdění po mnoho let stejné místo. Na tomto místě pak hromadí zbytky potravy, kosti, kožešiny, větve nebo kusy vlny. Během března snáší zpravidla 2 vejce. Doba sezení je 42 dní. Pohlavní dospělosti mláďata dosahují ve stáří 5 let. Sup mrchožravý byl ve starém Egyptě vysoce uctíván a představoval boha Nechbeta, faraonova ochránce. Je zapojen do programu ochrany ohrožených druhů ESB a také programu reintrodukce, tedy návratu mláďat do volné přírody.