Záchrana koťat

Stalo se to před třemi týdny. Naše kočka porodila do starého křesla koťátka. Když jsme se tam podívali, tak byla tři a tak jsme mysleli, že u toho zůstane. Jenže nakonec měla 4, ale to jsme zjistili až později. Druhý den ráno šla moje mamka s naším pejskem Benjim ven a viděla, jak si Terezka (máma koťat) stěhuje již poslední kotě pod střechu nad záchod. Což byl docela problém, protože tam se nikdo jiný kromě koček nemohl dostat. Až do onoho osudového dne.

Potřebovali jsme je totiž později vyndat a dát je do útulku, protože koček máme již 5 a neměli bychom to už jak krmit. Terezka se ráda mazlila a byla strašně fajnová kočička. (Proč píši o Terezce v minulém čase, se brzy dozvíte). Byla i dobrou mámou všech koťat, které kdy měla. Nikdy žádné neodstrčila a výborně se o ně starala. Zemřelo jí jen jedno koťátko a to byl Čiko. Strašně za ním brečela a snažila se ho zvednout ze země. Ale teď zpátky k letošním koťatům. Uběhly 3 týdny a my jsme volali Terezku na jídlo.

Nepřišla a tak jsme si mysleli, že je někde na lovu nebo že krmí koťata. Jenže Terezka se neobjevila ani večer, což začínalo být podezřelé, protože na jídlo skoro vždy přijde. Čekali jsme tedy na další den. Terezka ovšem ani tentokrát nepřišla. Když pak nepřišla ani další den, už nám bylo jasné, že se s ní něco stalo. Buď ji porazilo auto, nebo ji někdo umlátil, nebo ji uštkla zmije, spadla do řeky…atd. Těch možností je tady spousta. Pak jsem šla s Benjikem ven. Benji nastražil ušiska a pozorně naslouchal, tak jsem naslouchala s ním, když v tom se ozvalo slaboulinké mňoukání. Napadlo mě, že to bude Terezka, a tak jsme i s Benjikem přišli blíž na terasu, odkud mňoukání vycházelo. Nebyla to však Terezka, ale koťata. Už dva dny neměla nic k jídlu a tak mňoukala a hledala mámu. Doběhla jsem pro mamku a ta přišla ven a naslouchala také.

Mně začínalo vrtat hlavou: Co bude teď? Kdo vytáhne koťata? Zemřou tam? Když vtom jsem dostala nápad a řekla jsem mamce: Mami, dej mi tam žebřík a já je vytáhnu. Mamka nejprve nechtěla, protože se bála, že se mi něco stane a také moc nedoufala v to, že bych je odtamtud dokázala vyndat. Díra byla totiž úzká a také tam byl okap, pod který se špatně sahalo. Jenže já měla v plánu jen jediné: Zachránit koťata.

Nakonec mamka svolila a dala mi tam žebřík, po kterém jsem vyšplhala až na střechu záchodu. Dobře jsem si tam sedla a podívala jsem se do díry. Koukalo na mě malinkaté třítýdenní koťátko. Sáhla jsem tam rukou a snažila jsem se ho odtamtud vytáhnout všelijak možně. Nakonec se mi to podařilo. Když jsem ho sunula z díry dolů, odřela jsem si ruku o kamennou zeď, ale to jsem nevnímala. Měla jsem jen radost z prvního zachráněného koťátka. Jenže ostatní jsem nemohla nahmatat, a tak jsem z toho byla smutná. S mamkou jsme šly později znovu a znova tam koťata začala mňoukat. Vylezla jsem tedy po žebříku již podruhé a chtěla jsem tam sáhnout. Jenže kotě začalo prskat a tak jsem si musela navléknout rukavici, kterou jsem měla radši u sebe. Pak jsem tam sáhla, jenže obě koťata, která na mě koukala, utekla do díry hlouběji. Já se ale nevzdala. Sáhla jsem tam znovu a nahmatala něco chlupatého. Tak jsem po tom čapla a vytáhla za pacinku další černé kotě. (Jinak než za pacinku to nešlo, jinak by tam chudáček zemřel).

Znovu jsem se zaradovala. Už zbývala jen dvě. Natáhla jsem ruku, ale kotě jsem nenahmatala, jen na mě ukrutně prskalo. Asi 10 minut jsem to zkoušela, až prskání ustalo. Musela jsem jít zpátky dolů. S mamkou jsme už nečekaly, že to “poslední“ ještě ten večer vytáhneme. Jenže ono začalo mňoukat, jelikož moje mamka zamňoukala jako kočka. Tak jsem tam lezla již potřetí. Sáhla jsem tam tak rychle, že se kotě přede mnou nestačilo schovat a já ho chytla za pacinku a vytáhla. Jenže tohle koťátko mělo kolem očí hnědé skvrnky a neprskalo. Což bylo divné, protože to, co jsem se snažila vytáhnout, předtím prskalo a jasně jsem viděla, že má černý obličej. Tak mamka zase zamňoukala. Nic se ale neozývalo a tak usoudila, že Terezka měla jen tři koťata, jak jsme to viděly před třemi týdny ve starém křesle. Rodiče se definitivně rozhodli dát koťata do útulku, jestli si je vezmou. Jenže ráno mě šla mamka vzbudit, že zamňoukala a ono se ozvalo další kotě.

Chtěla jsem je zachránit všechna a tak jsem se oblékla a vydala se mu na pomoc. Naštěstí kotě z díry vypadlo a bylo v rohu, takže jsem na něj sáhla. Málem mě kouslo, a tak jsem si navlékla rukavice a podala ho mamce, která stála na našem starém mrazáku. Byla jsem tak šťastná. Zachránila jsem 4 malá, roztomilá koťátka. Nejvíce se mi zalíbila žíhaná kočičí slečna, která byla vytažená jako třetí. Jelikož se Terezka nevrátila a zdá se, že se ani nevrátí, tak jsem mamku přemluvila, ať si kotě necháme. Filípek se taky nevrátil. Možná courá jen za kočkama, protože to je kocour, nebo už se také nevrátí. Zatím máme i s novým přírůstkem do rodiny jednoho psa, 4 kočky, 2 morčátka a 4 chovné králíky. Jen doufám, že koťátko neumře. Jelikož mu jsou teprve tři týdny a konzervu nesmí, i když se na ni hnedka hnalo a papá ji. Nejsem si jistá, ale mám jít příští rok na střední, obor veterinářství. Možná to, že Terezka se už nevrátila, je jen smutná shoda okolností, ale možná, že to byl můj osud. Příprava na veterinu. Tuto moji nezapomenutelnou akci jsem proto nazvala: ZÁCHRANA KOŤAT. Zatím všichni žijeme i s Beruškou šťastně, tak jsme totiž žíhanou kočičku pojmenovali.

Autor:fričounek

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10