Výlet do zoo

Když jsme se jednou ráno s přítelem probudili, shodli jsme se na tom, že bychom mohli něco podniknout. Bylo opravdu krásně, a tak nás napadl výlet do zoo. Vzhledem k tomu, že máme ročního chlapečka Matyáška, tak jsme moc možností na výběr neměli a doufali jsme, že by se mu mohla zvířátka líbit.

Bylo nám sice jasné, že z toho moc rozumu mít nebude, ale i pro nás to bude zábavné. Když jsme se nasnídali, tak jsme sbalili všechny potřebné věci a chystali se vyjet. Už na prvním kruhovém objezdu jsme zjistili, že jsme na něco zapomněli. Ono totiž sbalit všechny věci, které potřebujete pro ročního prcka a na nic nezapomenout, není nijak jednoduché. Když už jsme konečně měli vše, vyjeli jsme směr Liberec. Cesta tam byla super. Matyášek skoro celou cestu prospal a probudil se chvíli před zoologickou zahradou.

Chvíli nám trvalo, než jsme našli místo na zaparkování, ale nakonec se povedlo. Vyndali jsme kočárek, usadili prcka a hurá na zvířátka. U pokladny jsme si trochu postáli, protože tam bylo hodně lidí a šla jen jedna pokladna. První zastávku jsme si udělali u bizona. Když jsme ho vyndali z kočárku, aby se podíval, tak ho nějaký bizon vůbec nezajímal. Koukal spíše po ptáčcích, co pobíhali kolem. O kousek dál byly žirafy, u kterých jsme se aspoň vyfotili, protože ty u prcka taky neměly žádný velký úspěch. A tak jsme ho nechali v kočárku a prošli zoo až ke kočkovitým šelmám. Tak jsme se nějakou dobu zdrželi.

Levhart, který chodil u skla pořád sem a tam, ho natolik zaujal, že už jsem myslela, že se dál ani nepodíváme. Když jsme šli dál, Matyášek šel za ruku a po svých nožkách, a i když má chůzi celkem ještě nestabilní, dolů z mírného kopce to zvládnul. Došli jsme k vřískajícím paviánům, na které Matyášek neustále křičel a poskakoval tam. Po chvíli jsme dostali hlad a šli jsme si sednout do venkovní restaurace, která je v areálu zoo. Prckovi jsme s sebou vzali přesnídávku a banán, avšak víc ho zajímalo jídlo, které jsme si objednali my. Koupila jsem si řízek s kaší a zeleninovým salátem. Z řízku jsem však ojedla jen strouhanku a kousek masa s kaší.

Zbytek jídla mi snědl prcek, kterému to evidentně moc chutnalo. Koupili jsme ještě pití a procházkou jsme prošli zbytek zoologické zahrady a zastavili se až v kontaktní zoo u koziček. Prcek se šel s tatínkem podívat dovnitř výběhu. Bylo to úžasné, jak se vůbec nebál, a pořád za nějakou běhal a chtěl je hladit. Vyfotila jsem spoustu fotek a pomalu jsme šli k autu. Cestou zpátky jsme si ještě nakoupili a jeli domů. Mysleli jsme, že prcek bude únavou spinkat, ale on skoro celých 50 km domů povykoval a breptal. Byl to pro nás moc hezký výlet, který jsme si všichni tři užili.