Tipy na dekorace pro krásnější podzim a zimuTipy na dekorace pro krásnější podzim a zimu Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty Jak vyrobit budku z prkna?Jak vyrobit budku z prkna? Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Vánoční strom
Soutěžte s námi o 400 skvělých výher !!!
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 21.11. 2017
Dnes má svátek Albert
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Všichni naši psi

15. 08. 2010 | Vaše příběhy

Celý život jsem vyrůstala mezi zvířaty -  mezi psy, kočkami, slepicemi... Nejraději jsem měla právě psy a kočky. Nejvíce mi k srdíčku přirostla Belina. Táta ji přivezl jako malé štěňátko, když mi byly dva roky. Moc si to sice nepamatuji, ale maminka mi říká, že ještě dnes vidí, jak Belina vyskočila z tašky a hned se vyčůrala uprostřed kuchyně.

Belina byla německý ovčák a byla moc hodná a opravdu věrná. Vyrůstala jsem s ní, když jsme se v létě s rodiči a bratrem jezdili koupat, jela vždy s námi, táta jen otevřel kufr a Belina už byla vevnitř. Výlety a procházky měla hrozně moc ráda. Belina měla nejraději mého tátu, byl to její páníček. Také nám často utíkala, ale naštěstí se nikdy nic nestalo a Belina se vrátila. Až jedno odpoledne šla mamka na zahradu a najednou zjistila, že je Belina pryč, volali jsme ji, ale ona nikde.

Pak přijel táta a začal ji volat a pískat na ni, najednou jsme slyšeli ránu, nikdo nic nevěděl, ale my věděli, že je zle. Táta se běžel poohlédnout po vesnici a Belina ležela u silnice, srazil ji autobus. Jak ji táta začal volat, měla hroznou radost, že ho slyšela, chtěla běžet domů a vtom ji srazil autobus. Nikdy nezapomenu, jak ji táta nesl v náručí, položil ji na trávu a okamžitě vyjel autem ven, mamka se oblékla a jeli na veterinu, ale bylo jasné, že Belina odchází, úplně se jí leskly oči a nereagovala na nás.

Hrozně jsem tenkrát brečela a bylo mi jasné, že rodiče zřejmě přijedou bez ní a také ano. Ten den byl jeden z mých nejhorších dnů, člen rodiny odešel a my byli opravdu smutní, ten den jsem celý večer probrečela, bylo hrozné chodit na zahradu okolo její boudy. Belina se sice dožila pěkného věku 11let, ale takhle umřít neměla, myslím, že ještě nějaký rok by s námi určitě ještě byla. Čas smutek zažehnal, ale já na naši Belinu nikdy nezapomenu.

Bydlíme v rodinném domku s babičkou  a ta si za nějaký čas vzala do hlavy, že chce pejska, pudla. A tak přes inzerát sehnala bílého středního pudla. Tenkrát pro něj rodiče jeli a babička ho přivezla v košíku. Bylo to malé bílé klubíčko, byla to čubička a dali jsme jí jméno Betyna. Užili jsme si s ní mnoho legrace, jak si hrála, vrtěla ocáskem... Když Betyna dospěla, babička se rozhodla, že by chtěla, aby měla štěňátka a tak jsme jí našli zrzavého fešáka jménem Alf a zanedlouho se nám narodili malí pudlíci. Tři černí kluci a jedna zrzavá holčina. Nikdy jsem neviděla nic krásnějšího než ta malá štěňátka, která se ani zdaleka nepodobala pudlovi. Tehdy jsem byla u babičky od rána do večera a nedělala skoro nic jiného, než koukala na ta krásná štěňátka.

Když přišel čas pro dva pejsky si přijeli nějací lidé od Prahy. To jsme všichni obrečeli, ale nedalo se nic dělat. Jen zrzavou čubičku a černého pejska jsme už nemohli udat a tak jsme čubičce začali říkat Sára a pejskovi Míša. Byla to opravdu povedená dvojka, Míša byl hrozně hodný pejsek a Sára byla spíš taková do větru, ale byla jinak také hodná. Po čase si i pro Míšu přijeli jedni lidé a to bylo opravdu smutné, už jsme na něj byli zvyklí a on na nás taky. Po tomto se babička rozhodla, že Sáru nedá, že si ji prostě nechá. A tak měla Betynu a Sáru.

Když bylo Betyně deset let, udělali se ji boule, všem nám bylo jasné, co to znamená. Na veterině to už jen potvrdili a co teď, operace stála několik tisíc a to s nejistým výsledkem, ale babička řekla, že jí prostě musí dát šanci a tak ji nechali operovat. Operace dopadla dobře a za dva dny si šťastná babička vezla Betynu domů. Jizva se jí zahojila a my věřili, že tu s námi ještě několik let bude. Ale za dva měsíce se jí udělalo hrozně zle, celá se třásla, nechtěla jíst, na veterině ji udělali vyšetření a UTZ a doktor zjistil, že jí nepracují játra, jak by měla. Řekl, že by jí dali kapačky a na čas by se jí udělalo lépe, ale jakmile  nepracují játra, je to špatné a budeme ji jen trápit, že už se natrápila hodně. Doktor řekl, aby ji babička nechala jít do nebíčka, bylo to hodně hrozné, ale asi nejlepší. Ten den byl opravdu strašný. Sára nemohla pochopit, kde je Betyna a věřte nebo ne, od té doby se změnilo její chování, bez Betyny to je teď úplně jiná Sára, už si tak moc nehraje, už tak nedovádí.

Přítel, s kterým jsem před lety začala chodit, měl Aljašského malamuta Bada. Byl to krásný hodný pes. Za ten krátký čas, co jsem u přítele bydlela, jsem si ho moc zamilovala. Jednou navečer, když jsme jeli domů z nákupu, byl Bad nějaký divný. Vůbec nás nevítal a jen koukal. Když jsme přišli k němu, volali jsme ho, zkoušeli zvedat, ale prostě se nemohl postavit a tak jsme ho na dece přenesli do verandy a přítel volal veterináři, jestli by nemohl přijet, ale ten řekl, že až tak za hodinu, Badův stav se rychle zhoršoval a když manžel znovu volal na veterinu a popisoval příznaky, doktor mu řekl, že je to s největší pravděpodobností mrtvice a vzhledem k věku Bada by mu stejně nemohl pomoci.

Chtěli jsme jet na veterinu, ale byl večer, všude kam jsme volali to prostě nikdo nebral, byla to hrozná bezmoc. Badův stav se zhoršoval a za chvíli bylo vidět, že už ani nevnímá, přítel u něj seděl, hladil ho a hrozně brečel a já taky, bylo to fakt hrozné vidět, jak se ztrácí. Zhruba za hodinu Bad umřel. Přítel u něj dlouho seděl, pořád brečel, bylo to opravdu hrozné. Bada jsme pohřbili na zahradě za domem.

Za nějaký ten měsíc, kdy se nám od domu ztratily nějaké věci, jsme usoudili, že bez psa být prostě nemůžeme a řekli jsme si, že útulky jsou plné pejsků a tak jsme si vzali z útulku štěňátko, křížence retrívra a asi kokršpaněla. V tu chvíli se nám hrozně ulevilo, měli jsme štěňátko a i když smutek z odchodu Bada tu pořád byl, najednou bylo veselo. Pejskovi jsme dali jméno Falco, podle létajícího psa z nekonečného příběhu, protože mu je podobný. S Falcem byla opravdu legrace. Dnes je Falcovi šest let. Pořád si hraje jak malé štěně. Všechny hračky, které mu koupíme zničí a tak si hraje s klacky a poleny, protože nové hračky kupovat nemá smysl. Taky se velice rád koupe v jezírku s rybkami, což teď už můj manžel nemůže ani vidět, ale já se tomu vždycky musím smát. Máme ho moc rádi.

Tak to byli a jsou všichni naši pejsci, na které jsem takhle s mokrým očkem zavzpomínala.

 

Lipsas – čtenářka

ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Pěkný,ale smutný příběh. Při čtení mi naskočila husí kůže i slzy vytryskly. Někteří řidiči jsou bezohlední,nemohou dávat pozor,když je tam nějaké zvíře,někdy to asi nejde,když tam najednou vběhne.
Přeji hodně radosti s Falcem
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles