Má známá (v tomto příběhu jí budu říkat Hanka) neoplývá takovým nadšením ze zvířat jako já. Jako dítě žádné zvířátko neměla a ani ho nechce. Má za to, že zvířata smrdí, dělají nepořádek… Její manžel našeho pejska pohrdavě nazývá smetákem a občas poznamená, že by z něj byly dobré buřty. Když to slyším, v zájmu mého a Hančina přátelství se ho snažím ignorovat.

Hanka a její manžel by nikdy žádné zvířátko neměli, kdyby si jejich syn tak moc nepřál pejska… Hančin syn, říkejme mu v tomto příběhu třeba Tomáš, má zvířátka rád. Už od mala si přeje pejska. Jenže psa oba jeho rodiče odmítají. Po nějakém čase se však Hanka a její manžel rozhodli koupit synovi vodní želvičku. Tomáš byl rád, že má nějaké zvířátko a vůbec mu nevadilo, že se o něj musí starat sám. Zdálo se, že želva v této rodině docela prospívá. Tomáš je ještě školou povinný. Jednou jejich škola pořádala ozdravný pobyt ve škole v přírodě. Skoro všichni Tomášovi spolužáci se rozhodli jet, i on se chtěl pobytu ve škole v přírodě zúčastnit.

Trochu se bál o osud své želvičky, jeho maminka Hanka mu ale slíbila, že se o ni bude starat. Želvička však její „péči“ nepřežila. Když Hanka zjistila, že želva nespí, ale je mrtvá, vyděsila se. Co jen řekne svému synovi? Slíbila mu přece, že se o jeho želvičku postará… Když se trochu uklidnila, rozhodla se mi zavolat a požádat mě o radu. Řekla jsem jí, ať jde do zverimexu a koupí synovi novou želvičku. Přiznat synovi, že jeho milovaná želvička umřela, zatímco on byl ve škole v přírodě, odmítla.

Řekla si, že se pokusí sehnat podobnou želvu a bude dělat, že se nic nestalo. Jenže ve všech obchodech bylo plno malinkatých želviček. Tomášova „původní“ želva už byla přece jen trochu odrostlejší. Také se Hanka musela dívat na to, zda má želva „stejný“ krunýř. Po třech dnech se Hance konečně podařilo najít „stejnou“ želvu. Bylo to vskutku na poslední chvíli. Druhý den už byl jejich syn doma a hned se šel podívat na svou želvičku. To, že mu v želváriu plave jiná želvička, nepoznal. Po nějakém čase jsem s Hankou byla v kavárně, „vodní želva je ideální zvíře“, pochvalovala si synovo zvířátko, „náš syn nic nepoznal“. Její spokojená slova mě trochu vyděsila, ale pevně doufám, že už další želvičku shánět nebude.

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10