Víte, kde všude ve světě zanechává ZOO Liberec své stopy?

Nesmazatelné stopy na několika kontinentech zanechává už několik let ZOO Liberec. Podporuje zde totiž nejrůznější projekty na ochranu životního prostředí: Afrika – Šimpanzi ostrova Rubondo, Monitoring osla somálského v Eritrei, Pomozme budoucnosti v Burkině Faso, Asie – Záchrana ekosystémů na filipínských ostrovech Negros a Panay, Evropa – Reintrodukce orlosupa bradatého v Alpách či na Iberském poloostrově.

Všechny tyto aktivity zoo představí v sobotu 25. září (10 – 13 hodin) i svým návštěvníkům. Lidé si tak budou moci například prohlédnout umělecké výtvory, které vyrábějí burkinské děti, podrobně se seznámit s výzkumem na ostrově Rubondo v tanzanském Viktoriině jezeře či zhlédnout zbrusu nový dokumentární film o vypuštění letošního mláděte orlosupa bradatého Eleny v italských Alpách. Projekty zoo představí na křižovatce mezi pavilóny žiraf a slonů (v případě nepřízně počasí v pavilónu žiraf). Součástí Dne mezinárodních projektů ZOO Liberec bude i prezentace National Geographic Channel: ZOO Liberec totiž podporuje chystanou českou premiéru snímku Velké migrace, který známý přírodovědný kanál celosvětově uvede letos v listopadu.

Krátce o projektech:

Monitoring oslů somálských v Eritrei

Na monitoringu výskytu osla somálského ve východoafrické Eritrei spolupracuje ZOO Liberec od roku 2006 společně se švýcarskou zoologickou zahradou v Basileji. ZOO spolufinancuje provoz terénního automobilu, který je velmi přínosným nástrojem v pozorování a ochraně somálských oslů v této oblasti. Aktivní záchraně divokých oslů a jejich případné reintrodukci (vypouštění mláďat do volné přírody) ale zatím brání špatné civilizační podmínky v oblasti tzv. afrického rohu. Osli somálští jsou jedním z nejohroženějších velkých savců vůbec. Ve volné přírodě se jejich stavy drží asi na 400 až 600 jedincích, dalších zhruba 150 exemplářů obývá světové zoologické zahrady.

Na dlouhodobém humanitárním projektu na podporu sirotků a dětí ulice v africké Burkině Faso liberecká ZOO spolu se spřáteleným Faunus, o. s. participuje od roku 2005. Hlavní náplní je sběr finančních a materiálních prostředků, které prostřednictvím německého sdružení Sahel putují přímo do zařízení A.M.P.O., založeného v hlavním městě Ouagadougou v 90. letech paní Katrin Rohde. Shromážděné peníze umožňují sirotkům ze čtvrté nejchudší země světa absolvovat nejnutnější vzdělání a zaplatit nezbytné školní potřeby. Roční náklady se přitom u jednoho dítěte pohybují v relaci 40 EUR. A.M.P.O. průběžně pečuje o 200 až 300 sirotků, chlapců i dívek, dává jim základní civilizační návyky, práci i zdravotní péči. Věříme, že se nám takto zprostředkovaně daří v Burkině Faso ovlivňovat i životní podmínky chovaných zvířat a stav zdejšího životního prostředí.

Šimpanzi ostrova Rubondo

V roce 2007 se ZOO Liberec rozhodla aktivně participovat na jednom z prvních primatologických projektů podpořených Českou republikou. Projekt, na jehož realizaci se ZOO Liberec spolupodílí, je zaměřen na výzkum potravní ekologie a parazitů šimpanzů (Pan troglodytes) na ostrově Rubondo v Tanzánii. Tento projekt je podpořen Grantovou agenturou Akademie věd ČR.

Historie šimpanzů na Rubondu

Šimpanzi nepatří mezi původní živočišné druhy ostrova Rubondo. V letech 1966 - 1969 bylo pod záštitou Frankfurtské zoologické společnosti vypuštěno na ostrov osm samců a devět samic šimpanze ve čtyřech etapách. Přestože všichni vypuštění šimpanzi pocházeli z volné přírody, pravděpodobně ze západní Afriky, strávili různě dlouhou dobu v zajetí (od 3,5 měsíců až po 9 let). Zdravotní stav zvířat nebyl ideální - některá z vypuštěných zvířat byla chována v nevyhovujících podmínkách a o samotě. Zvířata byla vypuštěna do volné přírody bez dřívější přípravy a vzájemně se neznala. Po vypuštění byla šimpanzům poskytována doplňková strava po dobu dvou měsíců, avšak sledování jejich adaptace na nové prostředí a přežívání byla věnována jen minimální pozornost. Zhruba po roce si zvířata začala stavět na stromech hnízda a první šimpanzí mláďata narozená na Rubondu byla viděna v únoru 1968. Dva samci museli být zastřeleni, protože napadali místní obyvatele. Od roku 1978 do roku 1984 se sledování šimpanzů na ostrově Rubondo věnovali Dr. Markus Borner a jeho manželka Monika z Frankfurtské zoologické společnosti.

V roce 1996 začala Frankfurtská zoologická společnost s habituací šimpanzů, tj. s postupným navykáním šimpanzů na přítomnost lidí, za účelem ekoturismu, ve které pokračovaly až do roku 2006 Tanzanské narodní parky (TANAPA). Systematický výzkum populace šimpanzů v národním parku Rubondo inicioval v roce 2000 Dr. Huffman z Primate Research Institute Kyotské univerzity v Japonsku, který se dodnes spolu s vědci z USA, České republiky a Tanzánie na výzkumu aktivně podílí a projekt na Rubondu institucionálně a vědecky zastřešuje.

Vědci z ČR se do dlouhodobého projektu zaměřeného na výzkum šimpanzů, nazvaného „Rubondo Island Chimpanzee Development Initiative: Integrating Research and Conservation", poprvé zapojili v roce 2003, kdy na ostrově začala pracovat Mgr. Klára J. Petrželková, Ph.D. V letech 2003 a 2004 zde spolupracovala s Američankou Lizou Moscovice. Od roku 2006 do roku 2008 se Petrželková stala zodpovědnou za celkový chod výzkumu šimpanzů na Rubondu, od vědecké práce až po materiálně-technologické zabezpečení tábora.

Ochrana ekosystémů na Filipínách

ZOO Liberec se v roce 2009 zapojila do konzervačně edukačního projektu na filipínských ostrovech Negros a Panay, kde od roku 2004 působí terénní zoolog Pavel Hospodářský. Cílem projektu je snaha o záchranu poškozeného ekosystému, tedy rozmnožování takřka vyhynulých endemitů a jejich reintrodukce zpět do volné přírody, provoz záchranné stanice a zprostředkovaně také omezování místního černého trhu s exotickým ptactvem. Ruku v ruce s tím jde i osvětová a výchovně vzdělávací činnost. Hospodářskému se tak na Filipínách již podařilo rozmnožit například zoborožce Waldenova a rýhozobého, výra filipínského či jestřábka chocholatého. Podílel se také na záchraně nížinného pralesa na ostrově Negros, kam v budoucnu plánuje reintrodukci několika kriticky ohrožených endemitů.

Reintrodukce orlosupa bradatého

Do projektu reintrodukce orlosupa bradatého (Gypaetus barbatus) se ZOO Liberec aktivně zapojila v roce 1986 se svým chovným párem Pištou a Boženou. První liberecké mládě bylo ve francouzských Alpách v oblasti Mercantour vypuštěno v roce 2001 a brzy jej následovala i další mláďata, takže počet reintrodukovaných orlosupů brzy završil desítku. V roce 2006 jsme první mládě - samce Tona - vypustili i ve španělské Andalusii v Národním parku Cazorla. V květnu 2009 jej pak na stejném místě doplnila samice Fátima. V roce 2010 jsme do oblasti Argentera v italských Alpách vypustili další samici – Elenu (12. v pořadí).

Zdroj: Zoo Liberec

Mirka Bali

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10