Zimní stádečko

Večer jsme usínali do podzimní, však mrazivé noci a ráno jsme se vzbudili do zimního rána, zimního zasněženého rána. Sněžilo celou noc a my jsme se tak ráno mohli těšit z měkoučké sněhové peřiny. Slunce již prosvítalo mezi rozestupujícími se mraky a vzduch byl napjatý mrazem, od pusy se pravidelně s každým výdechem vířil opar teplého vzduchu. Tváře a nos byly zčervenalé. Dnešní cesta do kopců byla jiná, jiná než předchozí.

V dálce jsem již zahlédla naše stádečko. Zimní sluníčko se jim opíralo do kožíšků a třpytivý sníh na nich hrál světelnou show. Všichni tři zvedli hlavy v očekávání, co jim nesu. Nastražili uši a nozdry se jim rozšířily. Vdechovali mrazivý vzduch a zlehka odfrkovali. Pára stoupající od jejich chřípí byla prosvětlena ranním sluníčkem a rozplývala se do prázdna. Hlavy zdvižené vysoko k nebi vypadaly i z takové dálky majestátně. Lehounký větřík jim čechral hřívy a slunce jim dodávalo třpytivou barvu.

Jako každé ráno jsem přišla nasytit jejich žaludky. I přesto, že seno mají neustále k dispozici, vždy se těší na přilepšenou v podobě kvalitního jádra a mrkví. Hrkla jsem kbelíky a za nimi jakoby střelilo.

Jejich nohy se daly do pohybu. Nejprve udělali rozvážný krok, ale ten byl okamžitě následován energickým klusem. Nohy zvedali nebývale vysoko, vypadali vznešeně, nesli se jako pávi, kteří se parádí před samičkami. Země duněla pod dusotem kopyt. Nozdry roztahovali do široka a doplňovali tak mrazivý vzduch do plic, těžce oddychovali. Hlavy nesli tak vysoko, aby všichni viděli, jací jsou to krasavci. Slunce prosvítalo vlající koňskou hřívou a vysoko neseným ocasem a sníh odletující od koňských kopyt se třpytil jako diamanty. Krev pumpovala v jejich žilách a tepala očekáváním.

Všichni tři doběhli ke svým kbelíkům a mlsně se do nich vrhli. Po dojedení si každý přišel pro pohlazení a pamlsek a spokojeně se přesunuli k hromadě sena.