Proč se kočky a myši nemají rády

Kdysi dávno, hodně dávno, žila všechna zvířátka ve  zvířecím království. Ne nadarmo měli za svého krále právě toho nejstatečnějšího s nejsilnějším hlasem – velkého a statečného lva.
Jednoho dne přišel pan Kocour ke svému lvímu  králi a žádal o slyšení.
„No, copak se stalo?“ ptal se lev a čekal na odpověď.
„Mňau, můj pane," začal Kocour, "včera jsem byl na návštěvě u myší rodinky  a tam se to právě stalo, pan Myšák po mně chtěl  zpět kousek sýra, který jsem od nich odkoupil, ale prý  nezaplatil, ale já si nejsem vědom, že  bych mu neplatil, přinesl jsem mu totiž misku mléka.“
 „Hm, hm, hm, řekl král lev, potřebuji slyšet i druhou stranu“  a obrátil se na svého kolegu tygra, kterému nařídil, že má předvést i pana Myšáka.
Netrvalo dlouho a po nádherném koberci cupitalo několik maličkých tlapek. Přišla celá myší rodinka.
„Můj králi,“ začal Myšák a uklonil se.
„Pane Myšáku, je zde váš kamarád a přítel, pan Kocour a tvrdí, že po něm chcete sýr, který si od Vás prý  koupi, ale nezaplatil“ řekl lev a podíval se na Myšáka.
„Ano, ano, to je pravda, bylo to předevčírem, předevčírem se pan Kocour stavoval u mě v obchůdku a chtěl po mně sýr, ale neměl u sebe čím zaplatit, tak jsem si udělal čárku a když jsem mu připomněl zaplacení, dělal, že o ničem neví.“ řekl pan Myšák.
„Oho, tak to tedy pardon, pane Myšáku, já jsem sice u Vás v obchůdku byl a dokonce jsem si bral i ten Váš sýr, ale zaplatil jsem, dodal jsem Vám za sýr dobré mléko, to už si nepamatujete?“ ohrazoval se Kocour.
„Cha, nebuďte směšný, Vy a mléko pro mě? Vy jste akorát pěkně záludný a taky pěkný lhář, pane Kocoure,“ řekl zlostně Myšák a z očí mu šlehaly blesky.
„ Vidíte to, výsosti, a takto zapírá pořád a stále….“ řekl smutně Kocour a přešlápl z jedné tlapky na druhou.
Lví král jen nevěřícně kroutil hlavou a mnul si tlapkou svou velkou a bohatou hřívu.
 „Tak to je tedy pěkně zapeklitý případ“ říkal si pod fouskami  .
Najednou se k němu přiklonil tygr a něco mu šeptal do ucha.
„No jasně, Vy jste ale hlava, pane Tygře, zajásal lev, uděláme to přesně, jak říkáte.“ A podíval se na pana Myšáka.
Půjdeme k vám a prohlédneme si váš byt, pak půjdeme k vám pane Kocoure a to samé u vás. A já pak rozhodnu.
Jak řekl, tak se událo.
U pana Myšáka se našlo jedno nedopité mléko a u pana Kocoura kousek sýra.
Král zvířat, lev, tedy vynesl rozsudek, který byl vepsán na pergament,
kde stálo, že pan Kocour byl falešně  obviněn a tudíž mu  náleží jako něco navíc další kousek sýra od pana Myšáka.
Jenomže pan Myšák nechtěl ten další kousek sýra panu Kocourovi dát a tak se pořád dohadovali a dohadovali až z toho měli všichni velkou hlavu a už ani sám lev s tímto případem nechtěl mít nic co do činění a vzdal se trůnu.
Jeho přezdívka král zvířat mu však zůstala už napořád, protože k němu měla všechna zvířata respekt.
A válka mezi panem Myšákem a panem Kocourem pokračovala po další a další  staletí.
Vlastně pokračuje až do dnes. A myslím, že už se jen tak nedohodnou.  


Autor: Diesonne