Mí mazlíčci

Když nám před 2 roky zemřel náš milovaný pejsek, německý ovčák Briteček, tak jsme si s manželem řekli, že si pořídíme jiného, ale s tím, že už s námi nebude doma, ale na dvorku. Briteček byl náš mazílek, který chtěl být pořád jen s námi, na dvoře nechtěl být sám.

Po třech týdnech co nám odešel do psího nebe, jsme našli inzerát, že se prodávají štěňata německého ovčáka kousek od místa našeho bydliště. Hned jsme tam zavolali a domluvili si schůzku, byli jsme nedočkaví štěně vidět. Hned nám jeden pejsek padl do oka a zamluvili jsme si ho. Za týden jsme si pro něj jeli, to už jsme měli i vymyšlené jméno. Shodli jsme se na Ronečkovi.

První den, jsme si pochvalovali, jak je to hodný pejsek, jen ležel, spinkal a občas zkoumal okolí. Druhý den už byl rozkoukaný a to jsme teprve začli poznávat, že to zas tak hodný pejsek není. Postupně na dvoře zničil všechny kytičky až mu tam zbyla jen psí bouda a okousaná lavička. Když už neměl co kousat a ničit na dvorku, tak začal kousat nás. Zkoušeli jsme všechno možné, ale kdykoliv měl příležitost, tak se do nás zakousl.

Od malého štěněte nás to naštěstí moc nebolelo, ale až byl starší, tak jsme chodili s pokousanýma rukama, nohama až do krve. Byli jsme s ním i za psí psycholožkou, ale před ní byl hodný, a hned jak jsme došli dom, začal nás hned zase kousat. Později jsme přišli na to, že se do nás pustí v momentě, když si ho nikdo nevšímá, a chce tak na sebe upozornit, aby si s ním někdo hrál.

Zajímavé taky bylo, že když byl s jakýmkoliv psem ať malým, nebo velkým, krásně si hrál a nekousal je, dokonce ani malé děti né, naopak ty měl strašně rád, a má je rád pořád. Když Ronečkovi byl jeden rok, a pořád to byl velký divoch, rozhodli jsme se že mu pořídíme psího kamaráda, aby si měl s kým hrát, když my budeme v práci, aby se nenudil.

Měsíc jsme přemýšleli, jakou rasu, já už nechtěla vlčáka, ale nějakého malého psíka. S tím manžel nesouhlasil, má rád jen velká plemena, tak jsme se domluvili na zlatém retrívrovi. Začli jsme hledat inzeráty, na plno odpovídali, ale pokaždé už štěňata byla prodána nebo zamluvena. Tak jsme začli přemýšlet nad jinou rasou a vyhrál to bermský salašnický pes. Po týdnu marného hledání inzerátu, jsme to vzdali a začli hledat opět štěně německého ovčáka.

Zkusili jsme zavolat stejnému majiteli, od kterého jsme měli Rona, a shodou okolností zrovna měl a navíc od jiné fenky a úplně jiného psa, než byl Roneček, tak jsme byli rádi, že nebudou příbuzní. Vzali jsme si celou černou fenku, a pojmenovali ji Jessynka. Když jsme ji donesli domů, tak si ji Roneček hned zamiloval, a ona ho považovala za maminku.

Od té doby nás přestal Ron kousat, a pořád si hrál a opatroval malou Jessy. Tá nás zase od malinka jen olizovala, a nikdy ani náznakem nekousla. Každé štěně, je povahově úplně jiné. Dnes má Roneček 2 roky a Jessynka necelých 11 měsíců, a jsou to naprosto pohodoví a moc hodní pejsci, kteří by neublížili ani mouše.

K nim jsme si ještě pořídili kocourka Macíčka, kterého oba pejsci milují a máme doma i 5 křečků džungarských, a ani těm neublíží. Stali se z nich mazlíčci rodiny a samozřejmě už nespí na dvoře, ale s námi doma, a dokonce i v posteli. S nimi už vůbec nemáme čas myslet na Britečka, o kterém jsme si mysleli, že to byl největší mazel na světě.

Dnes už víme že nebyl, Jessy s Ronem jsou o moc větší mazlíci, kteří vyžadují neustálou naši pozornost. Nevyměnili bychom je za nic na světě, jsou to naši miláčci, i když občas na zabití.

Autor: Jessynka

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10