Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
No opravdu, věřte mi, a můj manžel je kočičí táta. Že stále nevěříte? Tak dobře, já vám to vysvětlím.
Jednoho krásného dne, zhruba před 2 měsíci přijela babička s dědou a nesli cosi malinkatého v dlani. Nejprve to cosi ukázali dcerce a ta zavýskla radostí. Obličejík rozzářený od ucha k uchu. Pak šli k synovi a ten chňap a už se jal šáhnout a přivlastnit si to malé něco. Nakonec to maličké bylo ukázáno i mě a dáno do dlaně. Choulilo se to, třáslo se to a bylo to takové mrňavé, hnědo - bílé barvy. Byla to maličká kočička.
Nakonec jsem se dozvěděla, že je to vlastně kocourek a že je sotva odstavený od maminky. Kocourek dostal jméno Mikeš.
Jak dny ubíhaly Mikeš byl větší a větší. Ze začátku byl ještě v klícce, to aby nám neutekl, ale stejně šel z ruky do ruky. A jak vám panečku uměl vrnět. Takto jsem ještě žádného spokojeného kocourka neslyšela. Nakonec si na nás na adoptivní rodinu zvykl natolik, že poslechne na zavolání, a nechá se sebou dělat téměř cokoliv.
Neutekly ani 4 týdny a babička volala opět. A prý jestli nechceme ještě jednoho kocourka, že by byl celý černý, že jsme chtěli černého tak nám prý zamluvila jedno malé kotě.
Uf, další kočka? Tedy kocour? Nu což, tak tedy dobrá, když se uživí jeden mazel, uživí se i druhý mazel, no ne? A tak jsme čekali, až nám bude ten druhý kocourek představen, jenomže paní pořád otálela a že se musí naučit na toaletku. Nakonec jsme dostali kocourka asi po dalším měsíci čekání.
Je celý černý, ale na světle jsou na něm vidět hnědé pruhy. Učí se být náš mazel, protože už je větší.
Měli jsme strach, co bude Mikeš na nového nájemníka říkat a jestli nebude žárlit, ale vypadá to, že je vše v pořádku. Kocouři se perou, kocouři spolu jedí, kocouři se olizují, kocouři spolu spí. Starší Mikeš, ukazuje mladšímu Bobíkovi všechny lumpárny, které se stačil naučit. Pozor jak je jeden hladěn a druhý ne. Pozor jak je jeden u páníčka, to musí být i druhý. Pozor jak jeden dostane na jídlo něco jiného než druhý, to si i misky kontrolují navzájem. Bobík je ještě taková malá netýkavka. Vyžaduje hodně pozornosti, a co víc umí opravdu bezvadně a dlouho mňoukat a tak si tu pozornost ještě více vynucuje.
Zatím u nás vládne kočičí chaos, a nejvíce pod postelí, tam se vám dějí věci, až postel nadskakuje. Kupodivu ač to nejsou kocouří z jednoho vrhu a od jedné matky, mají se rádi.
Jejich nejmilejší místečko?
No samozřejmě v obývacím pokoji na ovčí houni, protože je měkkounká a jím se tam také měkkounce spinká.
A naše dvě zlatíčka ? Ti si každý přivlastnili jednoho kocourka a hrají si s nimi. Tak už víte, proč píši, že jsme kočičí rodiče?
Jak dny ubíhaly, kocourci rostli a momentálně si myslím, že jsou z nich pěkní puberťáci :-).
Chodí si to jak chce domů, lehne si to, kde uzná za vhodné - pelíšky jsme asi kupovali jen tak, pro srandu králíkům (jak se říká), protože naši miláčkové si oblíbili ovčí houní a na ni si vesele spinkají a vrní, že to musí být na hony daleko slyšet.
Jednou jsme na dva dny museli odjet. Kocourci s námi nemohli a když jsme se vrátili, byli oba dva uražení a vůbec s námi nekomunikovali. Až nám to přišlo k smíchu.
Prostě to jsou členové naší rodiny a doufám, že se jim u nás líbí.
Autor: Diesonne
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
