Jak vyzrát nad vedrem nebo nad deštěm

Tak jsem si krásně poradila s vedrem nebo naopak s deštěm. Většinou jsem si "ustlala" v okrasných keřích, které má na zahradě panička, ale to jsem většinou dostala vyhubováno.  Až jednoho dne, nevím ani jak mě to napadlo, ale našla jsem si perfektní úkryt před oběma druhy počasí, které se u nás jako jinde střídá.

Je pravda, že nás s mým "bráškou" - kníračím klukem - Čertem panička pěkně
ve vedru sprchovala, aby se dalo lépe zvládnout, ale já nato vyzrála ještě líp. Páníček má takovou vysokou dřevěnou bednu, do které si dává špinavé oblečení z práce (je tam připravené k praní) a já si právě do této bedny skočila pěkně šipkou, krásně do ní vlezu a je v ní příjemný chládek, protože je v místě, kde sluníčko nemá šanci se dostat. Tak si v té bedně dokážu hovět klidně celý den. Když jsem tam byla poprvé, docela jsem se bavila, protože panička ví, že sem tam uteču přes plot na ulici (ale hned se vrátím, nejdu dál) a najednou slyším, že mě volá. Běhala kolem domu jako splašená a brblala, že  jsem určitě utekla, že budu potrestaná. Pak šla domů a já se zrovna v  bedně pootočila a ono to zarachotilo.Tak na mě panička přišla a nevím
proč, strašně moc a hodně dlouho se smála až se za břicho popadala.

A protože jsem také hodně rozmazlená fenečka, dobývám se domů do vyhřáté postele dcery páníčků v době, kdy je venku déšť. Naučila jsem se také pěkně a velmi smutně naříkat pod okny, ale jsou na mě přísní a domů mě nepustí. Proto jsem si zapamatovala svůj azyl a v bedně se schovávám i
když prší.

Teď už celá rodina ví, že jsem tady schovaná, každý mě pohladí a všichni
se smějí jaká jsem šikulka. Někdy na mě zapomenou, ale prozradí mě moje
uši, které trčí z bedny, protože jsem zvědavá a koukám, kdo jde kolem.
Pac všem posílá Ketty

                                        

Valíčková – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
	Poslat emailem		Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10