Delikatesa na talíři

Když za mnou přišla na konci dlouhé hospitalizace dietní sestra, abych si vybrala naposledy z jídelníčku jídlo na poslední dny pobytu v nemocnici, zeptala se mě, jak mi chutnalo. Tehdy jsem byla léčená drastickými léky a měla jsem jaterní, ale výživnou dietu, dokonce výběrovou a s ohledem na náročnou léčbu jsem měla nárok k obědu i k večeři každý den maso. Při odchodu se dietářka při mé kladné odpovědi usmívala.  Nabídka byla pestrá, jen jídlo nesmělo být smažené, slané, jen vařené či dušené, ve vlastní šťávě, bylo vynikající a skvěle připravené, jemně okořeněné.  Laik by snad ani nepoznal, že je to dieta.

Až tehdy při posledním výběru mi došlo, že maso v jídelníčku bylo vždy popsáno jen obecně a tak po dotazu, proč tomu tak je, mi dietářka odpověděla vyhýbavě až tajemně. Nakonec mi prozradila, že maso je pro tuto dietu z nutrií, ale protože není oblíbené, tak  v nabídce bylo : plátky s omáčkou a rýží, roláda s brm., pečeně, sekaná, masové nudličky, masové koule …

Brrr, oklepala jsem se při pomyšlení na nutrii, která je podobná velikým hlodavcům větším než jsou potkani; vlastně nutrie je vodní krysa. Přesto jsem později došla k názoru, že nutrií maso je chutné, velice jemné, šťavnaté, s velkým obsahem bílkovin a nízkým obsahem cholesterolu. Sama jsem si ho přirovnala jako mňamku, mezi telecím, kuřecím, králičím a šťavnaté je jako vepřové. Chuťově prostě skvělé.

Nutrie se tehdy chovaly pro dobře placené kůže. O  maso, které bylo velice zdravé, dietní, lehce stavitelné a chutné, nikdo nestál. Chovatelé jej většinou dodávali do nemocnic. Soused na chalupě měl také menší chov nutrií, tak jsem ho měla od něho později a dostávala a vždy čerstvé, byl mi vděčný a hrdý, že se našel někdo, komu maso zachutnalo, jen na mé přání mi nutrie dodával vždy bez hlavy a ocasu, aby mi nepřipomínaly potkany a myši, na které mám dodnes fobii.   Rolády, pečeně a svíčková na smetaně byly naše nejoblíbenější jídla, byla to delikatesa.

Až jednou jsem chystala jakousi oslavu na chalupě a pozvala pár přátel. Jeden městský přítel  s fajnovým jazýčkem, říkejme mu Jiří, se prošel po okolí a nezapomněl nakouknout za plot k sousedovi. Stála jsem vedle něho, když nutrie obdivoval a vychvaloval, jak jsou inteligentní a čistotné. Měl pravdu, jídlo, které si braly do čistých paciček, ohlodávaly  pomalu a bez zbytků. Dokud nedojedly poslední kousíček, spořádaně seděly na zadních tlapkách, jako by to byl obřad… Docela důrazně mi zabručel do ucha:

"Jsou  nádherné a říká se, že i chutné. Určitě bych je ale nikdy nejedl. Brr, když vidím ty oranžové veliké hlodáky a krysí ocas. Brrr!! Vždyť to jsou jen přerostlé myši.,,
Při odchodu za svými povinnostmi jsem si neslyšně, ale tak, aby to zaslechl, odfrkla:

,,Nevíš, co plácáš a možná, že bys ani na talíři nepoznal, co jíš.,, A to jsem si byla vědoma jeho šťourání v jídle.

,, Nu?? To bude asi parádní průšvih, ,, říkala jsem si.

Pohoštění jsem měla převážně z masa z nutrií. Co jsem měla dělat, soused se tehdy  potřeboval pár kusů stažených nutrií zbavit a pár mi jich daroval. Využila jsem toho a nadělala na oslavu rolády a parádní svíčkovou.
     Při  studené svačince  byla  na studené míse narovnaná šunka, sýry, nakrájená roláda z nutrií, papriky… Nejprve zmizela roláda s pochvalou, pak to ostatní, sem tam něco i zbylo, ale roláda byla vyjedená. To mě trochu posílilo na jistotě, že bude vše, doufám, O.K.
     Později následoval oběd. Na talíři voněla domácí svíčková s knedlíkem a s jemnými růžovými kousky masa, které jsem před podáváním obrala od kostí, nechybělo ani kolečko citronu s domácími ,,rybízovými,, brusinkami.   
Vtom si Jiří  vzpomněl, jak nahlížel za ohradu a hned utrousil poznámku:
      ,,Hm, tohle není z králíka, toho poznám, má bílé maso! Jak to, že toto je růžové?,,
Odsekla jsem mu, ale vzápětí jsem musela použít obranné lži, aby mi nezošklivil jídlo spolustolovníkům a pravila jsem:
     ,, Tvrdíš o sobě, že jsi veliký gurmán, a přitom asi nevíš, že maso se musí předem naložit, nechat uležet a později upéci prošpikované se slaninou.,, Tak Jiří znejistěl a zmlkl, aby neprozradil, že je pouze strávník a o vaření nic neví.

Po letech jsme se nedávno opět sešli u stolu. Podávala se opět svíčková, ale ta už byla opravdu  z králíka a ať jsem se snažila jak chtěla, maso prošpikovala novodobou lisovanou slaninou, maso bylo stále víc bílé než růžové. Jiří mi svíčkovou opět pochválil, ale také se rozpomněl na tehdejší ještě lepší u nás na chalupě.  Prozradil mi, že u každé svíčkové z králíka, vyzvídá na kuchařkách, jestli maso správně naložily a propekly se slaninou. Myslím, že tak dostával i ty nejzkušenější kuchařinky do nejistoty a utvrzoval je, jak sám vaření rozumí.  Až mi všech kuchařinek bylo nakonec líto.  Už jsem ho nechtěla déle klamat a konečně jsem mu svou lež odtajnila.

Nechtějte slyšet ty jeho průpovídky co následovaly, ale končil slovy:
,,Maso z nutrií bylo fakt skvělé, ještě teď mám vidiny, jak měl tvůj soused za ohradou krásné čistotné nutrie.  A  cítím na jazyku tu skvělou chuť rolády a o svíčkové už ani nemluvím…, věřil jsem tvé lži, ale jen na 50 % . Díky, že jsem tehdy měl možnost ochutnat, je mi líto, že už další možnost není…,,

A měl pravdu, nyní už chovy nutrií asi nenajdete. Chovatelé by snad ještě byli, byli by i odběratelé - strávníci,  ale nejsou odběratelé a zpracovatelé kůží a je to škoda. Problém bude asi hlavně v dnešní politice - legislativě. Tak skvělé lahodné masíčko už se asi bude těžce shánět a je možné, že už se s ním nesetkáte ani v nemocnicích při výběrové dietě. Škoda.