Berlínská Zoo

Před nedávnem jsem měl možnost navštívit proslulou Zoo v Berlíně, a protože mám rád vše živé, neváhal jsem ani minutu. Ovšem až zde, po zhlédnutí celého areálu, se mi vloudila do mysli věta „Není Zoo jako Zoo“. Proč? Posuďte sami z čeho pramení mé rozporuplné pocity.

První rozčarování nastalo hned u pokladny. Nikoliv však nad samotnou cenou, jak by se možná mohlo našinci zdát, ale nad druhovým rozdělením vstupenek. Abych to uvedl na pravou míru. Kromě tradičních slev pro studenty a děti existovalo ještě další dělení, a to vstupenka do Zoo bez možnosti zhlédnout expozici akvárií a o něco dražší vstupenka zaručující vstup i do této části. Toto řešení se mi zdá poněkud nelogické. Vždyť proč by se návštěvník, když už je jednou tady, měl ochuzovat o další neméně zajímavé zážitky z živočišné říše?

Možná se vám to nezdá být ani takový problém, ale představte si, jak „šťastný“ musí být asi člověk, který toto vše zjistí až u vstupu do pavilonu akvárií, marně se zde dobývajíce s „omezenou“ vstupenkou. Hned po vstupu do areálu si návštěvník, hledící dezorientován na množství cestiček rozbíhajících se všemi směry, nejspíš položí otázku: „A kam teď?“ Ano. Toto je podle mne další velký nedostatek. U brány bych čekal, jako ostatně ve všech Zoo, které jsem měl doposud možnost navštívit, informační tabuli s podrobnou mapou výběhů jednotlivých zvířat, což by určitě přispělo k lepší organizaci prohlídky a člověk by nemusel přebíhat od jednoho k druhému.

Dalo by se to řešit také letákem, který by sloužil zároveň jako vstupenka a informoval návštěvníky o historii a zajímavostech této Zoo. Místo toho jste vydáni napospas klikatícím se cestičkám vedoucím kamsi do neznáma s heslem „Poraď si jak umíš“. Možná právě tohle byl záměr vedení Zahrady, protože máte jistotu, že zde na každé pěšině zažijete mnoho překvapení nad tím, co naleznete. Když už si tedy rozpočitadlem nebo jiným zaručeným způsobem zvolíte trasu své obchůzky, zdají se při pohledu na upravené okolí předešlé nedostatky jaksi nepodstatné. Celý areál zahrady je protkán hustou sítí malých potůčků, protékajících výběhy zvířat, kde napájí větší i menší rybníčky osázené hustou vegetací. Všechno to bublání a zurčení vody působí opravdu jako balzám na duši a můžete si ho náležitě vychutnat při odpočinku na některé z mnoha laviček, jimiž je Zoo náležitě vybavena.

Zdá se to až neuvěřitelné, jak je tady ticho, když za plotem žije Berlín svůj rušný život velkoměsta.Výběhy zvířat skutečně působí jako výsek živé přírody z jejich pravé domoviny a použití vodních příkopů vyvolává pocit, jako by zde ani nebyla držena násilím a mohla kdykoli tuto překážku zdolat. Za zmínku stojí též moderně zpracované pavilony, v nichž bychom jen těžko hledali mříže. Ty jsou, což je podle mě dalším kladným krokem Zahrady, nahrazeny mohutnými skleněnými tabulemi, jež přispívají jednak k estetičnosti a zabraňují také šíření zvířecího zápachu. Za nejlepší z celé zahrady bych nejspíše označil pavilon ptáků. Stavba, jež zvenku připomíná velký skleník, dává tušit něco výjimečného. Po otevření vstupních dveří vás pohltí teplý vlhký vzduch a vy se ocitáte uprostřed pralesa plného zvuků, jichž původci vám volně létají nad hlavou. Cestička vysypaná kůrou a četné vodopády dotvářejí tuto atmosféru. I zde bych však viděl menší nedostatek, a to, že jsem marně pátral po nějaké tabulce s informacemi o zde žijících druzích.

Těžko říct, možná šlo o záměr nenarušit tuto harmonii. Po chvilce toulání se touto Zoo, kdy už moc nevnímáte potůčky a rybníčky, však zjišťujete, že už jste snad všechno viděli. Ano. Vzhledem k tomu, že jde o světoznámou Zoo hlavního města Berlína, čekal bych rozhodně větší druhovou rozmanitost a pestrost, a to hlavně u bezpochyby zajímavé skupiny šelem, která by si určitě zasloužila více pozornosti.

Autor: Blazinek

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10