Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Kdy se slaví Halloween v roce 2017?Kdy se slaví Halloween v roce 2017? Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Neděle 22.10. 2017
Dnes má svátek Sabina
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Pes, který štěká, nekouše?

28. 09. 2010 | Vaše příběhy

Vracela jsem se tehdy z jednoho ze svých výletů po okolí, byl nádherný slunečný den na sklonku léta. Sebou jsem měla i svého pejska Míšu - chytrého a malého křížence - voříška. Procházky Míša milovala, jen se jí nelíbilo, že musí být na vodítku.

Měly jsme na výběr, kudy se dát zpět cestou k nádražní zastávce. Buď jít po velmi rušné silnici, kde vládl opravdu hustý provoz, anebo jít sice o něco delší, ale klidnější cestou podél vody na kraji obce. Rozhodla jsem se pro druhou variantu, času jsme měly dost a volnou chůzí jsme se tedy vydaly směrem k zastávce.

Uviděla jsem je už z dálky - na cestu z jednoho domu s velkou zahradou vyběhli dva velcí psi - dobrmani. Nejdřív jsem myslela, že je jejich pán nebo paní prostě venčí, když ale obrovskou rychlostí  zamířili přímo k nám, ztuhla jsem zděšením. Vím, že to jsou ostří psi, výborní hlídači, ale také i to, že dokáží být velmi nebezpeční. Pořád jsem doufala, že je jejich pán zavolá zpět, jenže v dohledu nikdo nikde nebyl a to už jsem se opravdu začala bát. Přitáhla jsem Míšu k sobě a poručila sedni. Míša poslušně seděla u mé nohy, já jsem  zůstala stát a horečně přemýšlela, co budu dělat, jestli nás napadnou. Že by to nedopadlo pro nás dobře, to bylo více než jisté.

Oba psi nás obestoupili - každý z jedné strany, takže nebyla žádná šance uniknout. To jsem ani v úmyslu neměla, věděla jsem, že bychom daleko neutekly a bála jsem se, aby je prudký pohyb nebo náš útěk nevyprovokoval k útoku. Polil mě pot a srdce mi bušilo. Byly to nekonečně dlouhé vteřiny, kdy oba dobrmani stáli bez hnutí a dívali se na mě. Volat někoho bylo úplně zbytečné, nikde nikdo v dohledu nebyl a tak jsme tam na cestě stáli všichni jako zkamenělé sousoší. Už jsem v duchu viděla, jak mě i mého pejska oba roztrhají, opravdu jsem se bála. A Míša, jakoby moje myšlenky vycítila, najednou začala výhružně vrčet. Ani trochu se těch velkých psů nebála! Viděla jsem, jak jeden z těch psů k ní sklonil hlavu  a poodhalil zuby. Míša se ale nedala zastrašit.

A potom jsem najednou dostala příšerný vztek. Jak to, že takhle nebezpeční psi pobíhají volně po veřejné cestě bez košíku, vodítka i pána?
Nevím, jestli to bylo i díky odvážnému postoji mého statečného pejska - ale najednou jsem zařvala na oba psy - Na místo! V tom příkazu byl vztek, strach a bezmoc, ale tón byl přísný a naléhavý. A ruka mi vylétla směrem k domu. Na místo! Bestie... zaječela jsem znovu. K mému obrovskému překvapení se oba psi stáhli a pomalu odbíhali k domu.

Stála jsem dál  ještě několik minut bez hnutí, třásly se mi kolena i ruce. A teprve až když zaběhli za ohradu u domu, konečně jsem si oddychla. A když jsem potom z okna vlaku viděla, že cesta u domu, z kterého oba dobrmani vyběhli - se půlí a u cesty je další pozemek, který očividně patřil k domu, rázem jsem pochopila. Oba psi brali zřejmě cestu jako své území a zřejmě z ní takto zaháněli případné narušitele. Nemohla jsem se dlouho z toho zážitku vzpamatovat. Psy mám velmi ráda, ale přiznám se, že tahle bojová a ostrá plemena prostě nemusím. A mého statečného voříška Míšu jsem od té doby milovala ještě víc. Věděla jsem, že by mě nikdy nedala a bránila by mě až do poslední chvíle.

Tenhle příběh měl ještě dohru po delším čase, kdy jsem se náhodou dozvěděla, že majitel obou dobrmanů svoje psy prostě nezvládá. Dokonce jeden ze psů zakousl toho druhého. Majitel si tedy prý pořídil ke zbylému dobrmanovi nového psa - vlčáka. A víte, jak své psy venčí? Tedy pokud neutečou sami ze zahrady? Se silnou holí v ruce a na pevném vodítku. Po téhle zkušenosti bych už asi stejnou cestou nešla, pokud bych nemusela.
Nakonec vše tedy pro mě a Míšu dopadlo dobře, ale kdykoli od té doby vidím na ulici nebo jinde tyhle psy, vzpomenu si na můj zážitek a běhá mi přitom mráz po zádech.

 Kacice

ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Děkuji všem za příspěvky

Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
až mě šel mráz po zádech, když jsem to četla, jsi opravdu statečná, já bych byla po... až za ušima. Takový lidi by vůbec neměli mít bojová plemena, když je pak nezvládají. Kdyby si pořídil třeba labradory, ty by určitě zvládl, jsou to hodní psíci, i vlčáci jdou lehce zvládnout, ale na dobrmany musí být pevná ruka
Obrázek uživatelky
profil
bohužel, pořizují psy na které nestačí,protože se jim nevěnují. Chce to zajít nacvičák,
je to přeci všechno otázka výchovy. Ale buď čekají na nějaký malér, anebo si myslí, že násilím psa přemůžou.
Na jednu stranu jsou ti psi chudáci.
Obrázek uživatelky
profil
Smajlík.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Šperky