Pavouci

Mám celkem dost velkou hrůzu z pavouků. Když jsem ještě bydlela u našich, měla jsem takový živý sen. Zdálo se mi, jak spím a najednou mi po tváři přelezl veliký pavouk. Vyjekla jsem, posadila se, rozsvítila a honem ho hledala. Pavouk samozřejmě nikde, ale usínalo se mi špatně. Pocit, že tam dole někde je...

Pak jsme se přestěhovali do našeho domečku a já rázem musela řešit, jak ty nohaté černé potvory sprovodit ze světa. Abych ho vzala třeba do hadru a vynesla ven, nepřicházelo v úvahu. Manžel se k pavoukům taky nehlásil, a tak lovení zbylo na mě. Vybavena vysavačem s dlouhým nástavcem jsem je vysávala a oni pak putovali v rourách ve zdech až do garáže, kde je nádoba na prach. Vysavač pak běžel vždycky ještě dobrých pět minut, aby náhodou neuvízli v rourách a doputovali až na konec. Před zimou se jich začalo objevovat čím dál víc a byly týdny, kdy jsem luxovala i několikrát do týdne. Pak se na jednu chvilku lovení ujal manžel s tím, že se přece jen mohou z garáže rourami vracet zpět. Sice mi to přišlo nepravděpodobné, ale nemusela jsem je lovit já a to bylo hlavní.

Lapání pavouka viděla i naše malá rok a půl stará dcera. Moc ji zaujalo, jak se pavouk koupe v záchodové míse a pak "něni".

Pak si to asi pavouci rozmysleli a nějakou dobu byl klid. Jednou jsem byla večer v koupelně a přiběhla tam dcera. Utrhla si jeden čtvereček toaletního papíru a se slovy "papa" běžela za tátou do obýváku. Jaké bylo moje překvapení, když po chvilce přiběhla zpátky a na zem hodila onen kousek papíru a do klubíčka stočeného pořádného pavouka. Vítězoslavně se na mě podívala a povídá "papa". Vtom mi to docvaklo. Ono "papa" nebyl papír, ale pavouk a naše malá ho šla po vzoru táty sama ulovit. Pochválila jsem ji, pavouka honem spláchla a šla povědět tátovi, jak nebojácné to naše dítko je.

Tak, a je to asi vyřešené. Lovit pavoučky bude naše malá, protože se jich, na rozdíl od rodičů, vůbec nebojí :-)

Jaja1726 - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete