Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Carry. Krásná, rozverná, flekatá bíglí slečna. Radost na ni pohledět. Tady hnědý flíček, tam černý, tu zase bílý... Když ji má kamarádka před pár lety dostala, byla nadšená. Roztomilé a hravé štěňátko. Někdy až moc hravé. A co se týká poslušnosti – byla poslušná jen tehdy, když chtěla. Jindy dělala, že páničku "přeslechla", především tehdy, když něco zavětřila, a vrátila se až po šestém zavolání – to už na páničce viděla, že jí její hluchotu neuvěří, a nahodila ten nejsmutnější a nejprovinilejší výraz, jakého byla schopna.
A právě
Carry je hlavní hrdinkou mého příběhu. Společně s kamarádkou a pár dalšími
lidmi, s kterými jsme se díky pejskům seznámili na internetu, jsme vyráželi na
společné lidsko-psí výlety. Někdy se nás sešla pěkná smečka, takže kolemjdoucí
jen nevěřícně zírali, co že to jde za delegaci. Předloni, na začátku ledna,
jsme si naplánovali společný výlet na Gruň a Bílý Kříž. Sešlo se nás tehdy
požehnaně – 15 pejsků a asi 30 páníčků – to víte, tu s sebou někdo vezme
rodinku, tu kamarádku... Počasí nám celkem přálo, takže nám cesta z Gruně na
Bílý Kříž krásně utíkala. Všude bylo bílo, lidí kupodivu málo, takže jsme se
rozhodli pustit naší smečku na volno. Měli jste vidět tu radost. Pobíhali,
skákali, honili se. Jeden vždy byl vůdcem smečky, ostatní běželi za ním. Když už
se nám zdálo, že jsou moc daleko, stačilo zavolat či zapískat a byli zpět. Tedy
ne až tak docela...
Carry jakožto bígl měla v sobě lovecké pudy, nevím už ani, jak se to přihodilo, ale najednou jsme si všimli, že Carry se nedrží s hlavní smečkou, ale utíká opačným směrem. Kamarádka na ni hned začala volat, pískat, ale Carry utíkala dál. Byli jsme v klidu, protože podobnou situaci jsme s ní na našich výletech zažili několikrát. Carry si vždy odběhla, zastopovala a za půl hodinky byla zpátky. Takže jsme si řekli, že situace využijeme a dáme si něco na zub, případně se trošku posilníme z lahviček, které jsme si s sebou přibalili do batůžku. Půlhodinku jsme svačili, povídali si a já si všimla, že kamarádka začíná být trošku nervózní. "Neboj, však ji znáš, do pěti minut se ti vrátí," uklidňovala jsem ji. Po dalších dvaceti minutách, kdy jsme už všechny své svačiny spořádali, jsme stále čekali na Carry. Vypadalo to, že dnešní výlet bude trošku na dlouho.
Čekali jsme dalších 10 minut a poté jsme se s ostatními domluvili na tom, že oni půjdou napřed a my počkáme na Carry. Zůstaly jsme tady samy dvě, šly jsme kousek po stopách Carry, ale v přilehlém lesíku se nám ztratily. Kamarádka začínala mít slzy na krajíčku, dneska to totiž nevypadalo na malou procházku jejího pejska. Čekaly jsme ještě asi hodinku, ale uvědomily jsme si, že tím nic nezískáme, navíc, vzhledem k tomu, že jsme s ostatními pejskaři vyráželi na výšlap celkem pozdě, začínalo se stmívat. Po dlouhém naléhání se mi podařilo kamarádku přesvědčit a za tmy jsme sešly k autu a jely domů. Naštěstí jsem řídila já, kamarádka by jízdy nebyla schopná. Seděla vedle mě, brečela a neustále nemohla pochopit, jak se Carry mohla takhle zaběhnout...
V následujícím týdnu jsme na Gruň jely ještě dvakrát, bohužel Carry se nám najít nepodařilo. Kamarádka dala i inzerát do novin, natiskla si letáčky s fotkou fenky a umístila je do všech hospůdek na trase. Marně. V následujích dnech jsme žádnou zprávu o Carry nedostaly... Kamarádka už byla opravdu zoufalá a trávila u mě každou volnou chvilku, nechtěla být v bytě, ve kterém bydlela jen s Carry, sama. Během jedné návštěvy náhle zazvonil telefon, kamarádka ho zvedla a z výrazu její tváře jsem měla pocit, že jí právě museli oznámit, že vyhrála milion. "Oni, oni ji našli...," sypala ze sebe a radostí se zajíkala: "Volal mi teď pán, který tam má chatku, že se mu u dveří objevila, celá promrzlá. A že si všiml její známky – víš, té, co jsem jí koupila na Vánoce – a že zavolal na uvedené číslo..."
Naštěstí tedy vše dobře dopadlo, s pánem jsme promrzlou a vychrtlou Carry vyměnily za pořádnou flašku slivovice a jely domů, kde jsme "návrat ztraceného syna" pořádně oslavily.
Habaďúra – čtenářka
ChytráŽena.cz
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
