Návštěva delfinária

Bylo mi 10 let a poprvé v životě (a prozatím naposledy) mne čekala dovolená u moře. Velmi jsem se těšila. Cílem našeho výletu se stala Francie. Máme tam tetu, takže i ubytování bylo zařízené.

Jih Francie je nádherný. Všude to vonělo levandulí, bylo slyšet cvrlikající cikády a člověk potkával rostliny a živočichy nevídané, až strašidelné. Dokonce jsem měla čest se seznámit s úžasnou kudlankou nábožnou jasně zelené barvy, která si to vykračovala po zahradě.

Během 10denního pobytu jsme stihli navštívit spousty zajímavých míst. Park pro děti, kde byly různé „atrakce“ v podobě mechanických divadýlek z hraček (člověk zmáčkl čudlík a postavičky ve skleněné výloze se rozpohybovaly), výstavu miniatur památek nebo třeba muzeum motýlů. Pluli jsme po moři lodí, navštívili několik památek a jeden den strávili na pláži. Nejvíc jsem se ale těšila na návštěvu delfinária v městečku Antibes.

Je to největší delfináruim v Evropě a jako jediné nabízí divákům i show s kosatkami. Jsou zde i cvičení lachtani. Jedna z nejzajímavějších atrakcí je 30 metrů dlouhý tunel, který prochází akváriem a vy máte možnost pozorovat žraloky z bezprostřední blízkosti.
Přijeli jsme dopoledne před Marineland. Bylo tam opravdu spousty lidí. Byla jsem velmi zvědavá, přece jen, holka z pražského sídliště zná delfíny jen na obrázku a kosatky z filmu Zachraňte Willyho. Po nekonečném čekání ve frontě jsme se konečně dostali dovnitř. Bylo veliké teplo.

Jako první jsme navštívili delfíní show. Ta celá začala výstupem lachtana, který díky namluvené nahrávce a svému hereckému talentu vyznával ošetřovatelce lásku. Pak už připluli delfínci. Byli nádherní. Tancovali, házeli si s balóny. Po představení si plavali s míčema v bazénu a házeli je dětem. Šla jsem se na ně podívat blíž. A doteď nedokážu popsat ten pocit štěstí, který zachvátil mou dětskou dušičku, když mi jeden delfín balón taky hodil.

Ještě nás čekala kosatčí show a celková prohlídka areálu. Mají zde opravdu spousty zajímavých zvířat.

Po návratu do Prahy jsem se do delfínů úplně pomátla. Až si všichni mysleli, že jsem blázen. Měla jsem je všude. Kamarádky mi k narozeninám a Vánocům dávaly jedině delfíny všech druhů – skleněné, porcelánové, vyřezané  z polodrahokamů.

Mou nejoblíbenější knížkou se v tu chvíli stal delfín Flip. Toto období mne dlouho provázelo. I teď je můj sen si jednou s tímto úžasným savcem zaplavat, nebo si ho aspoň pohladit. Ale po kariéře cvičitelky už netoužím a dokážu z domu vyjít, aniž bych měla nějakého u sebe. I když, magnetku z delfinária mám na ledničce a kafíčko z kosatčího hrnku chutná nejlépe.