Myška

Tento příběh se stal asi před dvěma nebo třemi roky a netýká se žádné osoby, ale našeho domácího mazlíčka maltézské fenky Myšky.

Když jsem jednoho dne šla ráno do školy, všimla jsem si, že se Myška před dveřmi vyzvracela. Vzhledem k tomu, že jsem spěchala na vlak, tak jsem to jen uklidila a po příčinách nepátrala. Když jsem se ale vrátila ze školy, všimla jsem si, že Myška za celou tu dobu nejedla. Její talířek byl plný granulí tak, jak jsem ho ráno nasypala. Myslela jsem si, že asi něco špatného snědla a tak má strach jíst dál a že se to zase spraví. Když jsem šla večer Myšku vyvenčit, tak se jenom prošla venku, ale žádná „hromádka“ se nekonala. Nejedla, tak se jí asi ani nechce na záchod, řekla jsem si.

Druhý den ráno se situace opakovala, jenom už bylo nazvraceno na více místech. Uklidila jsem to a šla do školy. Tentokrát, když jsem se vrátila, tak jsem si všimla, že Myška už neuměla vyskočit ani na gauč a skoro se plazila. Vzala jsem teda telefon a volala taťkovi, který měl druhý den denní směnu a nebyl doma, co s Myškou dělat, řekl, ať počkám do dalšího dne, že to už bude mít volno, tak s ní někam zajede. Myška už ale vůbec nechodila, jenom ležela a kňučela a když už se zvedla, že někam šla, tak jen ke dveřím, kde se vyzvracela.

Zašla jsem teda pro babi a i přesto, že nerada řídí, jely jsme k veterináři. K nejbližšímu jsme jet nechtěly, jelikož jsme s ním měli špatné zkušenosti, po tom, co minulého psa doktorka zabila. Babi nějaká kamarádka doporučila lékaře, který taky nebyl daleko a proto jsme jely tam. Když jsme přijely, přivítal nás nepříjemný pán, který Myšku jen tak zběžně prohlídnul a řekl, že něco špatného snědla a že jí máme dát syrové vejce a potom se spraví. Než jsme odešly, tak Myška stihla udělat na podlaze v ordinaci loužičku, což se pánovi doktorovi vůbec nelíbilo a naštvaný nám přinesl hadr, ať si to uklidíme.

Doma jsme Myšce dali vajíčko, to sice na rozdíl od granulí snědla, ale účinek to nemělo žádný. Nebo spíše takový, že ještě více zvracela. Když večer přišel taťka z práce a viděl Myšku, jak vypadá, našel na internetu jiného veterináře, ale jelikož už byl večer, nemělo cenu někam jezdit, protože by bylo stejně zavřeno.

Hned ráno jsme tedy vyrazili k veterináři, ale to už jsme museli Myšku do auta nést. Od doby, co jsme se vrátili od předchozího veterináře, už pořád jenom ležela a už ani nechodila zvracet ke dveřím, ale zvracela hned u sebe. Když jsme dojeli k veterináři, byli před námi ještě nějací zvířecí pacienti, ale lékař, který vešel z ordinace do čekárny, viděl, že Myška je na tom opravdu špatně a tak nás vzal na řadu hned. Myšku pořádně prohlédl a udělal ji rentgen, při kterém zjistil, že má Myška ucpaná střeva, a tudíž co sní, to zase vyzvrací, jelikož jí to neprojde dále ven přirozenou cestou. Lékař řekl, že jsme přijeli na poslední chvíli a kdybychom to ještě třeba o den odložili, Myška by mohla zemřít. Byla tedy nutná operace a tak jsme tam našeho mazílka nechali. Já jela do školy a taťka domů.

Odpoledne taťka dojel pro Myšku od lékaře a když ji přivezl, vypadala po narkóze stejně jako než jsme ji tam odvezli. To už jsme se začali bát, že Myšce už nic nepomůže, ale po pár hodinách už zase začala pomalu pajdat, a večer, když jsme ji vzali ven, udělala po pár dnech konečně „hromádku.“ Další den už Myška vypadala zcela zdravě, pobíhala po bytě a hrála si se svým oblíbeným plyšákem. K doktorovi už jsme jeli jenom na kontrolu, která potvrdila, že je vše v pořádku.

My jsme rádi, že jsme tohoto veterináře našli, a že je Myšička pořád s námi. Teď, když se cokoliv přihodí, neváháme a jedeme rovnou tam.

Peggy89 – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete