Mám doma pejska, fenku labradora, která už má přes 8 let a neměla nikdy štěňátka, po kterých toužila. Jednoho dne jsme si pořídili malé koťátko - kocourka, o kterém jsme dlouho uvažovali, ale měli jsme strach, jak naše fenka zareaguje, protože od malička nesnášela všechny kočky.

Vždy jak nějakou viděla, tak ji pěkně prohnala a zapomněla na veškeré pokyny, které jsme ji naučili. Kocourka jsme nejprve opatrně dali k fenečce očuchat, aby si na sebe zvykli. Když jsme viděli, že mu neublíží, tak nám spadl kámen ze srdce, že si koťátko můžeme nechat. Koťátko si tak zamilovala, že ho začala hned kojit a starat se o něj jako vlastní máma, vůbec se od něj nehnula, i na vycházku odmítala.

Z koťátka je nyní dospělý kocour, na vycházky samozřejmě chodí s námi, běhá za námi jak pejsek (každý se za námi otáčí, že venčíme kocoura, přece jenom bydlíme na vesnici). Když po cestě potkáme nějakého cizího pejska, tak se schová, a pak za námi rychle doběhne. Nedávno s námi šel i k veterináři, kterého máme u nás ve vesnici, tak jsem byla zvědavá, jestli vydrží tak dlouho čekat před domem, protože chodilo kolem dost pejsků, ale on se schoval do keřů a jak jsme vyšly, tak byl šťastný, že jsme se vrátily, teda mě tak nevítal, jak tu naši fenečku.

Spí spolu v boudě a pořád se k sobě tulí, je vidět, že se mají moc rádi. Akorát kocour na nás občas zavrčí, dokonce nás občas i kousne, asi aby nám dokázal, že je vlastně pes! Tak kdo si chce k pejskovi pořídit kočičku a bojíte se, protože váš pejsek nemá kočky rád, tak se nebojte, určitě to dopadne jako u nás, teda aspoň doufám. Naše fenečka doteď cizí kočky nesnáší, ale toho našeho nadevšecko miluje. Tak přeji hodně štěstí k pořízení nového člena rodiny.