Když mi bylo tak kolem 11 let, tak jsem pořád od maminky slyšela, že se jí moc líbí  činčilky a vždycky si nějakou přála. Jenže se jí to zdálo být drahé, a když si přečetla, že to musí mít prostor, tak bychom to neměli kam dát. Já v tu dobu vůbec nevěděla, oč jde a jak taková činčilka vypadá. Když jsme se přestěhovali, tak nevím jak, ale asi jsem někde uviděla fotku té činčilky, a najednou jsem se o ně začala zajímat.

Každý den jsem seděla pár hodin u počítače a na internetu hledala všechno o činčilách, jakou mají mít stravu, kolikrát týdně a popřípadě kolikrát měsíčně jim vyčistit klec, jak se o ni starat a kolikrát denně ji pouštět běhat, protože činčilky potřebují mít veliký prostor. Takže velice prostornou klec a alespoň každý den aby se měla kde proběhnout. A také, že když je sama, tak že se lépe ochočí a zvykne si na lidskou ruku, ale zase neudělá tolik činčilích kousků, jako když je v páru. Nejlepší je mít samičku a samečka, ale pokud nechcete mladé, tak jen dvě samičky. Nebo dvě samičky a jednoho samečka, protože kdyby to bylo obráceně, tak oni ti dva samečci se o tu samičku budou prát.

A jak jsem takhle pořád studovala a prohlížela fotky, tak mi to nedalo. Blížily se totiž Vánoce, a já nevěděla, co si přát od bráchy. A tak mu moje maminka řekla, že bych si přála činčilku. A asi tak zřejmě dva týdny před Vánocemi jsem přijela domů z Liberce a viděla jsem na stole činčilí granule, takže mi bylo jasný, že i tam někde bude schovaná činčilka. A taky že byla. Byla normální standardní barvy a byla úplně rozkošná a ještě dočista malinkatá. Hrozně moc jsem si ji oblíbila. A to víte, že jsem potom toužila ještě po párečku a po činčilích mláďátkách.

Takže jsem si v inzerátu našla jednu paní a jednoho dne jsme za ní s taťkou a Rozinkou ( tak se činčilka jmenuje), vyrazili. Chvilku se seznamovaly, zdálo se být všechno v pořádku. Tak jsme si Myšku vzali. Teď je z něho taková krásná kulička. Když jsme je přivezli domů, tak se chvilinku praly, než si na sebe pořádně zvykly. A potom to už bylo dobrý.

Po prvé se pářily a hned měly tři mladé. Potom se spářily hned zas, než jsem je stačila oddělit, a to měly dvě a potřetí už snad naposledy jen jedno. Teď je mám rozdělené, protože už lidi moc ty standardy nechtějí. Mám ještě jednu kamarádku, a ta bydlí v Jaroměři, a má přibližně 7 činčil. A jednu jsem od ní dostala, jmenuje se Beruška, má bílou barvičku a bude jí rok. Rozince a Myškovi jsou přibližně tak tři roky. Jsou to moji mazlíčkové.