Když jsem byla malá, trávila jsem spolu s bratrem téměř každé prázdniny u babičky, a to nejen velké, letní prázdniny, ale i Vánoce, Velikonoce a dokonce i dvoudenní podzimní prázdniny. Z jednoho takového podzimu mám vzpomínku na své první setkání s ježkem.

Tenkrát mi bylo asi 6 let. Opět jsme byli u babičky a užívali si prázdniny na jejich zahradě nebo hraním s jinými dětmi na sídlišti. Jednoho dne se babička s dědou rozhodli, že pojedeme do lesa na houby. Děda hned po snídani odešel ke garáži, aby vyjel s autem a my jsme se zatím oblékli. Poté jsme šli do sklepa pro košíky a odtud rovnou k autu. Když jsem se již blížila ke garážím, všimla jsem si, že přede mnou něco přeběhlo přes cestu. Myslela jsem si, že je to krysa, ale děda mě přesvědčil, že to krysa být nemohla, protože to bylo moc velké. Řekl, že to mohl být jedině potkan.

Babička se šla podívat do trávy a to zvířátko tam ještě bylo. Zjistila, že ani jeden z nás neměl pravdu, protože je to ježek a řekla, ať se na něj jdeme podívat. Když jsme k němu přišli, divili jsme se, jak dokáže být rychlý, protože hned utekl.

Ten den jsme našli poměrně hodně hub, ale největším zážitkem celých těchto podzimních prázdnin byl ježek.

Ale od té doby už mi ježci tolik vzácní nejsou, protože čím dál víc je možné potkat je ve městech, bohužel často přejeté koly aut. Je to velká škoda, protože ježci jsou jedni z živočichů, kteří zkonzumují poměrně velké množství hmyzu, který lidem velice znepříjemňuje život.

Je to znamení toho, že auta jsou zhoubou mnoha živočichů – od ježků až po srnce a jeleny. Proto bychom měli dávat pozor zejména v době, kdy divoce žijící živočichové nemají dostatek volně dostupné potravy.

Glogloglo - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10