Mazánek Ben

Můj příběh začíná tak nějak klasicky. Koupili jsme před pěti lety s manželem chalupu a já si konečně pořídila svého pejska, bernáčka Bena, je to nádhernej, chlupatej medvídek. Samozřejmě mi ho bylo líto nechat ve dvoře, ale poučena o této rase jsem se musela smířit s tím, že pro něj bydlení venku je to nejlepší.

Bydlíme u lesa, a tak venčení nebyl zas takový problém, chodili jsme na procházky, většinou jen já a pes, bez manžela, ten je totiž stále v práci.Tak se stalo, že Ben si vybral za pána mě, mého muže absolutně neposlechl,    a já na to byla hrdá, ale až do chvíle, než jsem musela za něj chodit žehlit průšvihy. On totiž zjistil, jak se podhrabat, nebo když jsme mu znemožnili podhrabání, tak začal přelézat ploty.

Chodil se sousedům koupat do bazénu, a než jsem se vrátila z práce, seděl vždy před domem a čekal. O tom, že se potuluje po lese, jsem věděla, ale o tom koupání ne, to až když sousedka to nevydržela a přišla mi říct, že jí ten bazén protrhl. Vše se urovnalo a já myslela, že je klid, takové drobnosti, jako abych si pro něj přišla do zahrádkářské kolonie, kde otravuje fenu, než na něj zavolají odchytovou službu, jsem zvládala v klidu, ale stalo se.

V srpnu v Českých Budějovicích probíhala Země živitelka a my se tam vypravili už dopoledne, vraceli jsme se až navečer, a když jsme přijížděli k domu, stál tam náš Beník, přivázaný. Hned jsem se sebrala a šla se zeptat sousedů, jestli o něčem neví, ale dopředu jsem tušila malér. On se totiž náš pejsek asi sám nudil, tak se sebral, opět přelezl plot, ale popošel kousek dál a uvelebil se jednomu chataři přímo na verandě, který shodou okolností tam byl i se svou ženou. A  když chtěli vyjít z chaty ven, tak ten náš pejsek na ně prostě vrčel a nepustil je. Měli ale štěstí, protože kolem nich jezdí náš soused na trávu králíkům, a našeho psa zná, tak ho odvedl, ale to si museli počkat, až tudy půjde.

Mě čekalo omlouvání, ale dalo se to zvládnout. Muž byl na něj čím dál víc nazlobený, a tak se stalo, že pes to vycítil a začal mu dělat lumpárny. To, že mu odtáhl klíče, když spravoval náklaďák, byl slabý odvar proti tomu, když nechal ve dvoře tři kanystry s naftou, a jako na potvoru z toho prostředního trochu odlil a zapomněl ho zavřít. No netrvalo to dlouho, slyším ránu, a on zrovna ten prostřední vylil.

Samozřejmě jsem psa bránila, a i při hledání mužových bot většinou alespoň jednu odnesl. Už jsme si nevěděli rady, tak jsme pořídili k němu ještě vlčáka, aby nebyl sám, ale to byla chyba, naučil ho taky přelézat ploty a toulat se po lese, až to došlo tak daleko, že jednou spolu opět utekli, a až druhý den se vrátil Ben, ale už sám, a vlčáka jsem po tři dny chodila hledat po zdejších lesích, a bez výsledku. Zřejmě nejspíš skončil pod drobnohledem nějakého myslivce. A tak se stalo, že můj mazlík Ben skončil ve voliéře a je puštěný, až když jsem doma.

Autor: figaro30