Kouše Čertík?

V dětství jsem měla pejska Čertíka. Byl hodný, ale někdy dokázal i kousnout. Nejvíce poslouchal mou maminku, věděl moc dobře, že právě ona mu dává chutné masíčko a jiné dobroty. Mě, tehdy malou holku, a mého tatínka neposlouchal téměř vůbec. Jednoho dne šel náš pejsek na procházku do parku. Už nevím proč, ale byl bez vodítka.

Venčil se tak nějak sám, já jsem na něho dohlížela. Náš pejsek chodil od stromu ke stromu a všechny je značkoval. Pak si to ale namířil k dětem sedícím na lavičce. Volala jsem na něho: „Čertíku, pojď sem.“ Ale Čertík si samozřejmě šel tam, kde chtěl on, tedy k těm dětem. Když k nim došel, zaujala ho jejich igelitová taška. Pořád k ní čuchal. Děti se tomu smály, pak se ale zvedly z lavičky a chtěly odejít.

Jenže Čertík ne a ne přestat čuchat k té tašce. Odstrčila jsem ho od tašky, ale on si nedal říct. Jedno z dětí se mě zeptalo: „Kouše?“. Řekla jsem „Nééé…“ a opět jsem se pokusila pejska odstrčit. Jedno z těch dětí se ho už chystalo pohladit, ale když jsem našeho pejska odstrčila od tašky, nechtěl si to nechal líbit a pořádně zavrčel. V tu chvíli se to dítě leklo a ruku odtáhlo. I já jsem se bála, že mě náš Čertík kousne, ale nemohla jsem ho nechat odejít s těmi cizími dětmi. Abych ještě odlehčila trapnou situaci, zeptala jsem se: „Co máš v té tašce?“. Chlapec odpověděl, že školní oběd. „Nedivím se, že k té tašce tak čuchá,“ řekla jsem hochovi. Naštěstí si náš pejsek nakonec dal říct a taška ho přestala zajímat. Děti odešly, asi domů. A my, já a Čertík, jsme mohli jít také domů. Čertík už byl z procházky trochu unavený a konečně mě začal poslouchat. Když jsme došli domů, ulevilo se mi. Nevím, co bych tehdy dělala, kdyby Čertík chtěl odejít s těmi dětmi.

Asi bych je musela doprovodit až domů. Možná se divíte, proč jsem na otázku, zda Čertík kouše, řekla ne. Ale Čertík opravdu v podstatě nekousal. Nevadilo mu nechat se pohladit od cizích lidí, jen mu bylo nepříjemné, že ho odstrkuju od té igelitky s voňavým obědem. Jinak byl náš pejsek docela hodný. Všichni jsme ho měli rádi a on nás taky.