Jak mě pozvracela moje kočka

Jak mě pozvracela moje kočka

Naše Rozálka je mourovatá a roztomilá kočička. Je to takový neuvěřitelný mazel. Když byla malé kotě, tak byla velmi divoká, koneckonců její syn Pavel byl to samé, nyní je trochu klidnější. Dnes je Rozálka čtyřletá vyrovnaná kočička. Ovšem, když byla malé kotě, tak mi provedla jednu úsměvnou věc, tedy pro mě úsměvnou, protože nevím, jak by na to, co mi provedla, zareagoval někdo jiný. Tak tedy, Rozálka nikdy nebyla nějaký velký pijan, co se týká mléka. Jako malou jsme jí dávaly veliké porce, což děláme dodnes a nikdy to nevypila. Jednou ale sama přecenila svoje síly, to byla už větší, ale pořád ještě věkem kotě. Tak si pila, pila, pila, když usoudila, že má dost, tak se otočila ke mně, abych ji vzala na ruce a dala ven. Tak jsem ji vzala, ale asi nějak nešikovně, protože mě najednou pozvracela. Ne teda celou, jenom svetr, ale pořád jsem byla od ní potřísněná. No tak jsem ji vynesla a pak jsem se šla nějak očistit. Od té doby už to nikdy neudělala. (Skutečný příběh.)

Granule pro kozy

S mámou jsme chodily a chodíme do zoologické zahrady v Hodoníně. Troufám si tvrdit, že je to nejkrásnější zoo v České republice, ale určitě mnozí by se mnou o tom hodně polemizovali. Ve výbězích mají mimo jiné i kozy. Jsou jak české domácí, tak třeba i kamerunské. Jsou to taky velcí mlsouni. Když jsme tam byly úplně poprvé, tak u pokladny prodávali i krmení. Nic neobvyklého. Tak jsme si koupily pět sáčků granulí s tím, že je rozdáme po všech zvířátkách, ale dopadlo to úplně jinak. Sotva jsme se přiblížily ke zvířatům, ta okamžitě zaregistrovala ne nás, ale sáčky plné jídla a začala se předvádět a dorážet, abychom jim daly nejvíc, respektive všechno. Tak my jsme teda rozbalily sáček a to jste měli vidět, co dělala všechna zvířata. Kozy nám to doslova rvaly z rukou. Tak jsem šla s mámou přikoupit další balíčky granulí. U toho jsem řekla té ženě za pokladnou, jestli ta zvířata v zoo vůbec krmí, že nám to tak rvou z rukou. Bylo nám řečeno, že samozřejmě zvířata dostávají krmení, ale dělají to proto, že jsou mlsná. Než se nám podařilo řádně namlsat kozy a ostatní zvířata v zoo granulemi, tak na to padlo asi patnáct sáčků. (Skutečný příběh.)

Spaní se psem

Měli jsme pejska, jmenoval se Rocky. Byl to ohromný pes. Mazel a strašně hodný. Měl jednu vlastnost, kterou moje máma neměla moc ráda. Strašně rád spal se mnou v posteli. Jednou večer jsem si lehla a usnula. Ráno najednou slyším mámu, jak nadává a někoho vyhání. Vtom cítím, že na mých zádech, má náš Rokáč, jak jsme mu říkali, svoje packy. Ten křik byl právě kvůli tomu, že leží se mnou v posteli. Když se přišla podívat za hodinu, tak tam ležel zas a tak to šlo celé roky. (Skutečný příběh.)

Jak jsme chytali páva

Tohle se stalo tak před dobrými pěti, možná šesti lety. Máme ostré psy, kteří nesnesou cizí vetřelce u nás na dvoře a v zahradě. Sousedi nám hodili přes plot do dvora, respektive do zahrady, páva. Psi si kupodivu naštěstí ničeho nevšimli a tak jsme je rychle nahnali do baráku a šli jsme sousedům říct, aby si toho páva přišli vzít. Ale oni ho už nechtěli a na naši výtku, že ho roztrhají psi, nám řekli, jen at‘ ho roztrhají, což se nám vůbec nelíbilo. Tak jsme přemýšleli, co dál. Mámu nenapadlo nic jiného než ho chytit a pak se uvidí. Tak jsme ho tam nejméně půl hodiny honili po celé zahradě, až se nám to konečně podařilo. Nakonec jsme si ho nechali. (Skutečný příběh.)

Jak Zora prohnala kocoura

Naše Zora je hodná a mazlivá, ale nesnáší cizí lidi a cizí kočky. Málem na to doplatil i jeden cizí kocour. Jednou večer se jí chtělo jít na dvůr, tak jsem ji pustila, ale to jsem nevěděla a ani jsem neměla tušení, že na dvoře randí naše Rozálka s cizím kocourem. To Zora nehodlala připustit ani akceptovat. Strašně prohnala toho kocoura. Naštěstí jí utekl. Ale ještě dlouho štěkala u zdi. (Skutečný příběh.)

Myš v posteli

Naše Rozálka strašně ráda vraždí myši, koneckonců všechny naše kočky je rády chytají, ale jednou to Rozálka skutečně neodhadla. Ona je veliký lapač myší a dokázala nám to už jako malé kotě. Naprosto banální situace, chytila jako malé nebo spíše menší kotě myš a přišla nám ji ukázat. Jenže skočila s ní přímo do postele, což nečekal nikdo z nás. Já teda vůbec ne. Vyrazila jsem z postele jako namydlený blesk, jak se říká. Máma ani nenadávala, jen prostě zachovala klid a Rozálku volala ven. Kupodivu ji poslechla a odešla s tou myší ven. Tam ji nejdřív pořádně umučila a potom i snědla. V podstatě je dodnes taková, jen ty myši už nenosí do postele. (Skutečný příběh.)