Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 29.03. 2024
Dnes má svátek Taťána
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Dovolená za babku – druhá část

10. 09. 2010 | Vaše příběhy

Podobně se mi dařilo celý týden. Při procházkách Prahou jsem absolutně ignorovala památky a výkladní skříně obchodů, zato jsem si bedlivě všímala cizích uřvaných voříšků, při chůzi vždy preventivně hledala místo, kde se lze pohodlně vykakat, aby se to lépe sbíralo, dávala jsem maximální pozor na auta, tramvaje, semafory a zajímala se o hárající fenky v okolí, a také jsem měla v merku malé děti batolící se v parcích.

Teddy má pro ně totiž slabost. Pokud včas nezasáhnu, jeho pud velí sotva chodícího človíčka uchvátit, z lásky povalit a olízat, a to bez ohledu na zděšení přítomných vylekaných maminek. Takhle jsem prosím dopadla. A to zdaleka není všechno. Zatímco jsem sledovala cvrkot na křižovatce, načůral mně Tedík jen tak mimochodem do bot. Když se večer stavila Olinka, abychom si vyšly do kina, ztropil šílený kravál a odmítl zůstat sám doma.

Hrozně mě bolí svaly na rukou, jak vláčím celé dny tuhle „dogu baskervilskou“ na vodítku. Větší efekt snad nemůže mít ani posilovna. A co mi provedl při nočním venčení? Sotva vykonal potřebu, rituálně si čistil tlapy, s velkou vervou všemi čtyřmi hrabal, až odlétávaly drny a hlína široko daleko. Já zatím pracovala s lopatičkou a nevšimla si, že se nacházíme nedaleko jedné malé kavárničky, kde venku na zahrádce seděli dva mladí lidé v polostínu a líbali se. Teddy tu hlínu házel přímo na ně i přes takový ten malý dřevěný plůtek ohraničující prostory podniku. Samozřejmě na nás vyběhl číšník a za ním majitel, statný Arab, oba rozhořčení na nejvyšší míru. Ten párek byl ale asi hodně zamilovaný, protože říkali, že jim to nevadí a smáli se. Holčina měla hlínu i v kabelce.

       Vůbec jsem se nedivila, když mi jednoho večera volala babička Zuzanky odkudsi z venkova a děkovala, že jsem se letos Tedíka ujala a nemusí pobývat u nich na vesnici jako vloni. Sousedka s ní prý od té doby nemluví, neboť měla na zahradě vybudované nádherné jezírko a pořídila si k němu malé okrasné mandarínské kachničky. Obdivovali je lidé z dalekého okolí, ovšem po Teddyho návštěvě jí zůstala pouze jediná. Smutné. Chápu, že jedna kachnička moc velkou parádu nenadělá. Je to jako pořídit si obrovské mořské akvárium a nechat v něm jednu rybičku. Kdyby ale byla zlatá?

       Posledního víkendu jsme se s Olgou nechtěly za žádnou cenu vzdát. Za celou dobu mého pobytu v metropoli jsme nestihly prakticky jedinou společnou akci a dokonce nezbyl čas ani na klasický pokec, neboť Teddy si žádal veškerou mou pozornost a bylo nutné se mu věnovat takřka nepřetržitě, aby se předešlo větším malérům. Ty menší jsem úspěšně vyžehlila, i když někdy jsem se pěkně zapotila!

       V sobotu jsme se tudíž s Olinkou rozhodly, že se vydáme na celodenní výlet k nádrži Hostivař. Ochladilo se a mírně pofukoval větříček, v Praze v létě věc nevídaná, vzala jsem tedy do batohu zásoby a všichni tři jsme vyrazili pryč z centra. Hostivař není žádná bohem zapomenutá pustina, kde bychom mohly s Olinkou v klidu filozofovat a Teddyho nechat volně pobíhat. Sice jsme si to původně myslely a plánovaly, ovšem „myslet“ znamená houby vědět, jak na konci dne prohlásila sarkasticky Ola.

       Šli jsme kolem takového pěkného novogotického kostelíka, zrovna se tam konala svatba. Hosté byli naštěstí právě uvnitř a my dvě s Olgou jsme obdivovaly velikou luxusní bílou limuzínu pro nevěstu. Teddy ji počůral ze všech stran, načež se vrhl na kapotu a strhl takovou tu bílou panenku, která byla opentlená a upevněná vpředu. Turisté, zejména Němci, se tomu strašně smáli. Když se mi konečně podařilo dohonit ho a vyrvat mu ji z huby, svatebčané začínali vycházet ven. Rychle jsem ji celou oslintanou jen tak posadila zpátky (už nebyla bílá), a křikla jsem přes rameno:

       „Honem, Oli, prcháme.“ A hnali jsme s Teddym v čele pryč. Jakmile jsme se dostali o pár kilometrů dál, růžolící a kulaťoučká Olinka prohlásila, že už nemůže. Usadily jsme se na lavičku a dopřály si malé občerstvení. Pro Teddyho jsem vzala pár laskomin, Olga pro něj měla drůbeží sekanou druhé kvality, kterou kupují důchodci a pejskaři, to aby neloudil a nechal nás alespoň v klidu pojíst. Když spořádal dva pytlíky piškotů a asi deset rohlíků, začala mu Olinka ukrajovat ze sekané. Málem jí ukousl ruku! Podávala holt moc pomalu. Kilo sekané padlo jako nic.

       „Hele, myslíš, že s ním Zuzka opravdu chodí na cvičák?“ vypálila náhle Olga a zatvářila se nadmíru pochybovačně. Krátce jsem se zamyslela:

       „Já bych tomu věřila, ale víš, v čem je problém?“ obrátila jsem se na kamarádku. „Tady výcvik nepomůže. Teddy je volnomyšlenkář.“

       Protože evidentně nerozuměla, doplnila jsem:

       „Osobnost. Chápeš? Jedinec, který prostě musí vyčnívat z davu.“

       „Jo, tak,“ protáhla Olinka, „takže všichni ti hodní psi, které potkáváme, a kteří se chovají normálně, tvoří jen hloupé stádo, zatímco náš Tedík je něco extra? To pardon, jaká čest pro mě, že mi tu ruku s kouskem žvance málem sežral,“ ušklíbla se.

       „Nech toho a řekni mi, kde jsme,“ mrkla jsem na hodinky.

       „Nemám tušení,“ utrousila líně Ola, „někde v Praze.“

       „Moc vtipný,“nadhodila jsem. „Kudy domů?“

Olina se rozhlédla na všechny strany a moudře poznamenala:

       „Víš, co se říká? Jestliže je ti jedno, kde se nacházíš, potom jsi nezabloudil.“ Ukázala na Teddyho, který se honil za motýlem a zuřivě po něm chňapal.

       „Jeho veličenstvo je úplně spokojené, tak proč bychom se my, pouhý plebs, rozrušovaly?“

       Nakonec se mi podařilo přesvědčit Olinku k návratu, ačkoliv to vůbec nebylo snadné, a při zpáteční cestě nás už pěkně bolely nohy. V cukrárně dole v naší ulici jsme si obě koupily čtyři větrníky, poněvadž jsme usoudily, že si je plně zasloužíme. Po takovém výletu máme přece nárok na pořádný přísun kalorií. V obýváku jsme se svalily do křesla, postavila jsem na kafe a zákusky jsme položily na stůl. Olga se na ně zálibně zadívala a zeptala se, jestli se mi chce až do kuchyně pro talířky, nebo tentokráte zapomeneme na kulturu stolování.

       „Vaří voda, jdu tam, talířky přinesu!“ zahlásila jsem coby prozatímní hostitelka.

       „Podívej na Tedíka, spí jak zabitý,“ ukázala Ola do předsíně, kde pes hluboce odfukoval. „Unavily jsme ho pořádně, co? Ani se nehne! Jo, jo, tak se na něj musí,“smála se a šla mi do kuchyně pomoci, abych všechno pobrala. Byl to jen okamžik, než jsme opět stanuly ve dveřích obývacího pokoje. Chvíli jsme nevěřícně zíraly, až Olinka, která je pohotovější, ledovým hlasem utrousila:

       „Talířky nebudou zapotřebí.“

Na stole zbyl jen mastný papír. Viděla jsem, jak to v mojí kamarádce vře. Jídlo je jí vším. Zvlášť sladkosti a zejména větrníky. Konejšivě jsem jí položila ruku na rameno. Setřásla ji.

       „Sežral jich osm, chápeš to? OSM!“ zahřímala. Otočila se k Teddymu a zlomyslně pronesla:

       „Teď se z toho potentuješ a patří ti to! Bude ti tak blbě, že budeš litovat, že ses narodil, volnomyšlenkáři!“

       „Neblázni, Oli, jestli se z toho potento, víš, kdo na tom bude škodný? Já s lopatičkou,“ povzdechla jsem si odevzdaně.

       Nakonec se ukázalo, že Teddy má žaludek jak kachna. Nic mu nebylo, jen strašně prděl u televize, takže Olinka vzápětí rezignovala a uraženě odkráčela do vlastního bytu, kde má prý aspoň dýchatelné ovzduší.

       A jak skončila tahle moje unikátní dovolená? Po návratu majitelů jsem opustila Prahu a těšila se, že se báječně vyspím, odpočinu si a zotavím se. Od Zuzky jsem dostala mail, v němž mi vylíčila, jak mě Teddy všude hledá a žalostně vyje. Že bych mu nakonec přirostla k srdci? Inu, psí duše, znáte to. Přilne k tomu, kdo ji má rád. Dopadla jsem podobně. Sice jsem nevyla po nocích, ale i já přišla na to, že mi ten kluk jeden vykutálený a jeho alotria chybí. Hlavně po ránu. Vzbudím se a kolem je nějak moc ticho a prázdno. Neslintá, nefuní mi za krk, nebudí mě… Olga mi poslala velmi vydařené fotky. Jsem na nich s Teddym, a sluší nám to spolu. Musím vždycky zamáčknout slzičku. Když on na fotkách vypadá opravdu jak velikánský plyšák!

 

Marnie – čtenářka

ChytráŽena.cz



Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 
Čtěte také



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
pěkné
Obrázek uživatelky
profil
pěkné
Obrázek uživatelky
profil
Díky moc. Jsem ráda, že příběh někoho potěšil a rozesmál.
Obrázek uživatelky
profil
SmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlík**
**SmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Už dlouho jsem se talk nenasmála. Skvěle napsané. Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles